Martinicové a Clam-Martinicové
český šlechtický rod / From Wikipedia, the free encyclopedia
Martinicové byli český šlechtický rod připomínaný od 14. století, v roce 1416 získali Smečno, které se stalo hlavním rodovým sídlem až do roku 1922. Od 15. století zastávali vysoké úřady v zemské správě Českého království. Nejvýznamnějším členem rodu byl Jaroslav Bořita z Martinic (1582–1649), který získal titul říšského hraběte (1621) a pozvedl svůj rod mezi nejvýznamnější šlechtu habsburské monarchie. Byl stoupencem protireformace a 23. května 1618 byl jedním ze tří defenestrovaných během třetí pražské defenestrace.
Martinicové (Clam-Martinicové) | |
---|---|
Země | České království České království |
Mateřská dynastie | Kinští |
Tituly | říšská hrabata |
Zakladatelé | Vilém z Martinic |
Rok založení | 14. století |
Větve rodu | Bořitové z Martinic, Clam-Gallasové |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V 17. století patřili Martinicové mezi nejbohatší rodiny, kromě Smečna vlastnili řadu statků v severních, západních a východních Čechách. Členové rodu zastávali nejvyšší zemské úřady v Čechách (Bernard Ignác byl dlouholetým nejvyšším purkrabím), v následujících generacích se dostali k prestižním postům u císařského dvora a v diplomacii (Jiří Adam II. z Martinic byl místokrálem v Neapoli). Pět Martiniců získalo Řád zlatého rouna, několik nejvýznamnějších členů rodu je pohřbeno v pražské katedrále sv. Víta.
Rod Martiniců vymřel po meči v roce 1789, jejich jméno a erb získal v roce 1792 Karel Josef Clam (1760–1826), který se oženil s dědičkou posledního mužského potomka Martiniců. Clam-Martinicové získali také panství Smečno. V 19. století se bratři Jindřich Jaroslav Clam-Martinic a Richard Clam-Martinic angažovali jako stoupenci českých národních zájmů. Richardův syn Jindřich Clam-Martinic byl v letech 1916–1917 rakouským ministerským předsedou a po zániku monarchie mu byl velkostatek Smečno zabaven. Potomstvo rodu dnes žije v Rakousku.