Mauricijské tažení
From Wikipedia, the free encyclopedia
Mauricijské tažení byla série obojživelných i námořních operací Velké Británie s cílem vytlačit pozice napoleonského Francouzského císařství z ostrovů Île de France (dnešní Mauricius) a Île Bonaparte (dnešní Réunion), náležících k francouzskému indooceánskému teritoriu v období napoleonských válek v letech 1809–1811. Tažení začalo na jaře roku 1809 a trvalo do jara 1811 a obě strany, Britské královské námořnictvo i Francouzské námořnictvo, nasadily početné eskadry fregat kvůli ochraně, Francouzi naopak kvůli přerušení obchodních námořních tras do Britské Indie. Ve válce, v níž britské námořnictvo téměř ovládlo světová moře, je mauricijské tažení významné naopak díky převaze francouzského loďstva v oblasti, korunované vítězstvím nad britskými silami v bitvě u Grand Port na podzim roku 1810 – nejvýznamnější porážkou britského námořnictva v celé válce s napoleonskou Francií.
Mauricijské tažení | |||
---|---|---|---|
konflikt: Napoleonské války | |||
Pierre Julien Gilbert: Ceylon a Vénus, 1835 | |||
Trvání | 1809–1811 | ||
Místo | Indický oceán | ||
Výsledek | Britské vítězství | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Britská admiralita plánovala útok proti Île de France již od roku 1806, kdy Britové obsadili Holandskou východní Indii, avšak své plány byli nuceni uskutečnit dříve, neboť k závěru roku 1808 z Francie do Indického oceánu vyplula silná eskadra fregat pod velením komodora Jacquese Hamelina, která byla schopna zajmout mnoho lodí Britské východoindické společnosti a útoky na námořní konvoje obchodních lodí narušit obchodní trasy napříč Indickým oceánem. Velitel britského loďstva u mysu Dobré naděje admirál sir Albemarle Bertie, donucený utkat se s nepřátelskou eskadrou, nařídil komodoru Josiasu Rowleyemu zablokovat francouzské ostrovy a zabránit tak Francouzům využít jich jako základen k dalším nájezdům.
V dalších dvou letech se Britové soustředili na napadání francouzských přístavů na Île de France a Île Bonaparte, zatímco Francouzi přepadali obchodní konvoje v širokém oceánu. Britové byli schopni pomocí menších vylodění a ničením ostrovních přístavních základen pomalu vyčerpávat francouzské síly a omezovat francouzskou vojenskou přítomnost, avšak porážkou, jež Britové utrpěli u Grand Port v srpnu 1810 byli nuceni se na podzim roku 1810 stáhnout do defenzivy. Hamelin byl nakonec poražen až poté, co byl zajat na své vlajkové lodi Vénus svým protivníkem Rowleyem, krátce předtím, než Britům dorazily mohutné posily pod velením admirála Albemarle Bertieho, jež měly obsadit Île de France. V průběhu celého konfliktu nebyli Francouzi schopni zajistit přísun významných posil z Evropy; téměř všechny pokusy prolomit britskou blokádu francouzských přístavů skončily nezdarem a před dobytím Île de France se podařilo úspěšně doplout do Indického oceánu pouze jediné francouzské fregatě. Poslední pokus francouzských lodí doplout na Île de France proběhl v květnu 1811, ale tyto posily již pouze zjistily, že ostrov je v britských rukách. Na zpáteční cestě byla francouzská eskadra napadena Brity u Madagaskaru a poražena, čímž Britové získali úplnou kontrolu nad Indickým oceánem.