Mughalská říše
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Mughalská říše, někdy též Mogulská říše (urdsky مغلیہ سلطنت, trans. Mughliyah Salṭanat, persky گورکانیان, trans. Gūrkāniyān, hindsky दौलत-इ हिंदुस्तान मुग़ल, trans. Daulat-e Hindustan Mogul, turkicky Babür İmparatorluğu) nebo říše Velkých Mughalů (Mogulů), byl v letech 1526–1858 turkický státní útvar na území Indického subkontinentu. Základy říše položil Bábur, vládce Kábulu. V bitvě u Pánípatu v roce 1526 porazil posledního dillíského sultána Ibráhima Lódího, čímž se mu otevřela cesta do Dillí a Ágry, budoucích center mughalského impéria. Báburův syn Humájún nadále pacifikoval sever Indie, rozsáhlá teritoriální expanze nastala za třetího mughalského císaře Akbara (vládl 1556–1605), který rozšířil říši od Gudžarátu po Bengálsko a Dakšin. Za Akbarovy vlády nastal rozkvět literatury, architektury, výtvarného umění i hudby. Jeho nástupci Džahángír a Šáhdžahán dále rozšiřovali a upevňovali stabilitu říše.
Mughalská říše दौलत-इ हिंदुस्तान मुग़ल مغلیہ سلطنت گورکانیان
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rozloha |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
Počet obyvatel |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||
perština (úřední, dvorní), urdština (elita, též později úřední), hindustánština (lingua franca), arabština (obřadní), čagatajština (okrajově), ostatní jihoasijské jazyky | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
absolutní monarchie a unitární stát s federativní strukturou a centralizovanou autokracií řízenou šaríou (1526–1719) oligarchie s omezenou vládou monarchy (1719–1857) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
rupie, taka, dam | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vznik |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zánik |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
S nástupem Aurangzéba na císařský trůn začal proces postupné ztráty stability a decentralizace říše. Souviselo to mj. s Aurangzébovou násilnou islamizací země, která kontrastovala s dosavadní náboženskou tolerancí Mughalů vůči neislámským tradicím. Uvnitř říše se začala formulovat lidová hnutí se silně protimughalskými postoji. Významnými odpůrci Mughalů byli zejména Džátové, Maráthové a sikhové. Ve druhé polovině 18. století mughalská říše ztratila postavení nejmocnější říše Indického poloostrova a s příchodem 19. století se stala loutkovým státem Britské říše. Posledním mughalským císařem byl Bahádur Šáh II., jehož čistě formální postavení bylo ukončeno v roce 1858 potlačením velkého indického povstání.
V čele mughalské říše stál císař, který měl v rámci řízení státu rozhodující slovo. Říše byla rozdělena do provincií, v jejichž čele stál místodržící (súbédár). Ten měl pod sebou správce okresů, nejnižší správní jednotkou byla vesnice v čele se starostou. Základ ekonomiky státu tvořili rolníci, kteří do státní pokladny odváděli jednu třetinu (později polovinu a více) úrody. Nejčastější formou držení půdy byl džagír,[4] tzn. státem dočasně propůjčená půda, která sloužila jako forma odměny za službu v armádě; držiteli džagíru (džágirdárovi) byly z této půdy odváděny výnosy. Základní měnou Mughalů byla rupie. V mughalské říši se čile obchodovalo, kupci putovali karavanními i námořními cestami do okolních států i vzdálenějších zemí Afriky a Evropy. V mughalské říši vznikl sikhismus, dařilo se i dalším, hlavně lidovým náboženským hnutím vycházejících z islámu i hinduismu.