Mumie z bažin
lidské pozůstatky přirozeně konzervované v rašeliništích / From Wikipedia, the free encyclopedia
Mumie z bažin jsou lidské pozůstatky, jenž byly přirozeně mumifikovány v rašeliništi. Nálezy takto zachovalých těl jsou geograficky i chronologicky rozšířené. Nejstarší z nich spadají do období 8000 př. n. l. a nejnovější do druhé světové války.[1] Jednotícím prvkem mezi těmito mumiemi je, že byly nalezeny v rašelině a jsou částečně zachovány, ovšem stupeň zachování se velmi liší od dokonale zachovaných těl po pouhé kostry.[2]
Na rozdíl od většiny starověkých lidských pozůstatků si těla z bažin díky specifickým podmínkám rašelinišť často uchovávají kůži i vnitřní orgány. Kombinace vysoce kyselé vody, nízké teploty a nedostatku kyslíku těla konzervuje, ale silně vyčiňuje jejich kůži. Zatímco kůže je dobře zachována, kosti obecně dobře zachovány nejsou, vzhledem k rozpuštění fosforečnanu vápenatého v kostech vlivem kyselé rašeliny. Kyselé podmínky umožňují zachování materiálů jako je kůže, vlasy, nehty a vlna, tedy všechny části těla, která obsahují keratin.[3]
Nejstarší známým tělem z bažiny je kostra koelbjergského muže nalezená v Dánsku a datovaná do období mezolitu okolo roku 8000 př. n. l.[1] Nejstarší nalezenou mumií se zachovalými tkáněmi je cashelský muž nalezený v Irsku a datovaný do doby bronzové okolo roku 2000 př. n. l.[4] Naprostá většina nálezů tohoto typu, například tollundský muž, grauballský muž či lindowský muž, pochází z doby železné a byla nalezena v severozápadní Evropě, zejména v Dánsku, Nizozemsku, Spojeném království, Švédsku, Polsku a Irsku.[5][6][7] Tato těla z doby železné obvykle vykazují řadu podobností, jako je násilná příčina smrti a nedostatečný oděv, což vedlo archeology k přesvědčení, že tito lidé byli zabiti a uloženi v rašeliništích v rámci rozšířené kulturní tradice lidských obětí nebo poprav zločinců.[1][8] Novější teorie uvádí, že lidé pohřbení v bažinách byli vnímáni jako vyvrhelové společnosti nebo „čarodějnice“, jako rukojmí zabitá kvůli porušení dohody nebo jako oběti neobvyklé smrti, kteří byli nakonec pohřbeni v rašeliništích podle tradičních zvyklostí.[8]
Německý archeolog Alfred Dieck vydal katalog s více než 1850 těly z bažin, které napočítal v letech 1939 až 1986,[9][10] ale většina z nich nebyla ověřena dokumenty nebo archeologickými nálezy a analýza Dieckovy práce provedená v roce 2002 německými archeology dospěla k závěru, že velká část Dieckovy práce je nespolehlivá.[11] Podle novější studie bylo v rašeliništích objeveno 122 těl.[12] Nejnovější těla z bažin patří vojákům zabitým v mokřadech Sovětského svazu během druhé světové války.[1]