Náboženství
vztah člověka k posvátnému / From Wikipedia, the free encyclopedia
Náboženství, religie je moderní souhrnný pojem pro velmi rozmanité soustavy jednání, symbolů a představ, jimiž různá společenství a církve vyjadřují reálný, životní, osobní vztah k transcendentní (smyslové vnímání přesahující) zkušenosti či transcendentním představám.
Každé náboženství má společné rituály nebo bohoslužby, určité představy o světě a místě člověka v něm. U většiny z nich se vyžaduje i určitá morálka. Velké množství náboženství se chápe jako vztah k osobnímu Bohu nebo božstvům, na nichž člověk závisí a k nimž se obrací s díkem a s prosbou o ochranu. Výkon bohoslužebných obřadů je často vázán na určitá posvátná místa (obětiště, chrámy) a časy (svátky), svěřen zvláště vybraným nebo pověřeným osobám, kněžím, a některá náboženství se společensky organizují jako církve.
Často se náboženství ztotožňuje s náboženskou vírou, která může být reflektována náboženskou naukou, jejíž přesnější vypracování zevnitř je úkolem teologie.
Srovnávacími studiemi jednotlivých náboženství i celých náboženských systémů, obecnou teorií všech náboženství i samotným pojmem náboženství se zabývá religionistika.
Náboženství je ovšem už od starověku také předmětem kritiky, například Sókratovy,[1] Epikúrovy,[2] skepticismu, racionalismu a ateismu.