Námořnictvo Ruské federace
složka Ozbrojených sil Ruské federace / From Wikipedia, the free encyclopedia
Námořnictvo Ruské federace (oficiálně VMF, Vojenno-morskoj flot, rusky Военно-морской флот Российской Федерации) je součástí ozbrojených sil Ruska. Je nástupcem sovětského námořnictva, které zaniklo s rozpadem Sovětského svazu (SSSR) po skončení studené války. Tehdy ruské námořnictvo převzalo naprostou většinu sovětských plavidel. Hlavním posláním ruského námořnictva je jaderné odstrašení, ochrana pobřeží a námořních tras.[3]
Ruské námořnictvo | |
---|---|
Znak ruského námořnictva | |
Země | Rusko Rusko |
Existence | 17. ledna 1992 – současnost |
Typ | námořnictvo |
Velikost | 133 000 osob 280 lodí kolem 359 letadel[1] přes 60 ponorek |
Velitelé | admirál Alexandr Moisejev[2] |
Účast | |
Války | První čečenská válka Druhá čečenská válka Rusko-gruzínská válka Boj proti somálským pirátům Ruská vojenská intervence v Sýrii Rusko-ukrajinská válka |
K červnu 2009 mělo ruské námořnictvo k dispozici cca 60 ponorek, přibližně 70 velkých hladinových bojových lodí (křižníků, torpédoborců, fregat a korvet), téměř 80 pobřežních a hlídkových člunů, cca 40 minolovek, zhruba 70 obojživelných výsadkových lodí a vznášedel a 370 logistických a podpůrných lodí.[4] Značná část těchto lodí je však již zastaralá či neschopná služby, přičemž pro ně není náhrady. Plány rozvoje a modernizace námořnictva se nyní soustřeďují zejména na ponorky. V ostatních kategoriích hrozí, že se ruské námořnictvo stane spíše pobřežní silou.[4]
Složkami ruského vojenského námořnictva jsou: Severní loďstvo, Baltské loďstvo, Černomořské loďstvo a Tichooceánské loďstvo, Kaspická flotila, Ruské námořní letectvo a pobřežní síly (zahrnující jednotky námořní pěchoty a pobřežní baterie). Symbolika současného ruského námořnictva navazuje na tradice Ruského carského námořnictva. Odpovídají tomu standarty, uniformy i názvy lodí. Ze sovětské éry tak zůstaly zejména pěticípé hvězdy na ruských letadlech. Vlajku moderního ruského námořnictva tvoří modrý kříž v bílém poli.[5]
Ruské námořnictvo se od roku 1990 až zhruba do roku 2010 potýkalo s řadou vážných problémů. Nedostatečné finanční a materiální kapacity Ruska vedly k výraznému oslabení síly jeho námořnictva. To nemělo dostatek prostředků pro údržbu stávajících jednotek, natož pro stavbu nových. Předčasně tak byly vyřazeny například letadlové lodi třídy Kijev či zastaveny práce na dokončení letadlové lodi Varjag (byla prodána Námořnictvu Čínské lidové osvobozenecké armády). Dokončení lodí, rozestavěných ještě za existence Sovětského svazu, se často protáhlo na mnoho let a starší lodě dodnes tvoří jeho jádro. Rusko zatím postrádá finanční prostředky a specializované loděnice včetně jejich vybavení pro stavbu velkých hladinových lodí. Proto usilovalo o nákup některých typů lodí v zahraničí.[6][7] Rusko tak oznámilo, že do roku 2020 neplánuje stavbu žádné další letadlové lodě[8] a naopak na konci roku 2011 uzavřelo kontrakt na stavbu čtyř francouzských výsadkových a velitelských lodí třídy Mistral.[9]
Po roce 1990 Rusko rovněž ztratilo síť vojenských přístavů ve spřátelených zemích ze sovětské éry. Jako hlavní základnu si však udrželo pronajatý přístav s námořní základnou v Sevastopolu na ukrajinském poloostrově Krym. Anexe Krymu Ruskou federací v roce 2014 do určité míry zlepšila možnosti dalšího rozvoje této námořní základny, je však nadále zdrojem napětí mezi Ruskem a Ukrajinou.[10]