Válka v Jugoslávii
série válečných konfliktů v letech 1991 až 2001 na území bývalé Jugoslávie / From Wikipedia, the free encyclopedia
Jugoslávské války byly sérií samostatných, ale souvisejících[9][10][11] etnických konfliktů, válek za nezávislost a povstání, které probíhaly v SFR Jugoslávii v letech 1991 až 2001.[A 2] Konflikty vedly až k rozpadu Jugoslávie, který začal v polovině roku 1991, na šest nezávislých zemí odpovídajících šesti entitám známým jako republiky, které dříve tvořily Jugoslávii: Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Makedonie (nyní nazývaná Severní Makedonie). Konstituční republiky SFR Jugoslávie vyhlásily nezávislost kvůli nevyřešenému napětí mezi etnickými menšinami v nových zemích, které přiživovalo války. Většina konfliktů skončila mírovými dohodami, které zahrnovaly plné mezinárodní uznání nových států, ale vyústily i v obrovský počet mrtvých a také vážným ekonomickým škodám v regionu.
Válka v Jugoslávii | |
---|---|
Konec Jugoslávie | |
Trvání | 31. březen 1991 – 12. listopad 2001 (10 let, 7 měsíců, 1 týden a 5 dnů) Slovinská válka za nezávislost: 27. června – 7. července 1991 (týden a 3 dny) Chorvatská válka za nezávislost: 31. března 1991 – 12. listopadu1995[A 1] (4 roky, 7 měsíců, 1 týden a 5 dní) Válka v Bosně a Hercegovině: 6. dubna 1992 – 14. prosince 1995 (3 roky, 8 měsíců, 1 týden a 6 dní) Povstání v Kosovu: 27. května 1995 – 27. února 1998 (2 roky a 9 měsíců) Válka v Kosovu: 28. února 1998 – 11. června 1999 (1 rok, 3 měsíce a 2 týdny) Konflikt v Preševské dolině: 12. června 1999 – 1. června 2001[5] (1 rok, 11 měsíců, 2 týdny a 6 dní) Konflikt v Makedonii: 22. ledna – 12. listopadu 2001 (9 měsíců a 3 týdny) |
Místo | Srbsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Slovinsko, Černá Hora, Kosovo a Severní Makedonie |
Výsledek | Rozpad Jugoslávie a vznik nezávislých nástupnických zemí |
Celkem mrtvých cca 130 000–140 000+[6][7] Mimo domov: cca 4 000 000+[8] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Během počátečních fází rozpadu Jugoslávie se Jugoslávská lidová armáda (JNA) snažila zachovat jednotu jugoslávského národa potlačením všech republikových vlád. Stále více se však dostávala pod vliv Slobodana Miloševiće, jehož vláda se dovolávala srbského nacionalismu jako ideologické náhrady slábnoucího komunistického systému. V důsledku toho JNA začala ztrácet Slovince, Chorvaty, kosovské Albánce, Bosňáky a Makedonce a fakticky se stala bojovou silou pouze Srbů a Černohorců.[12] Podle zprávy Organizace spojených národů (OSN) z roku 1994 srbská strana neměla za cíl obnovit Jugoslávii; místo toho chtělo vytvořit „Velké Srbsko“ z částí Chorvatska a Bosny.[13] Jiná iredentistická hnutí byla také uvedena do souvislosti s jugoslávskými válkami, jako např. „Velká Albánie“ (z Kosova, myšlenka opuštěna po mezinárodní diplomacii)[14][15][16][17][18] a „Velké Chorvatsko“ (z částí Hercegoviny, opuštěné v roce 1994 Washingtonskou dohodou).[19][20][21][22][23]
Jugoslávské války, často popisované jako jeden z nejsmrtelnějších ozbrojených konfliktů v Evropě od druhé světové války, byly poznamenány mnoha válečnými zločiny, včetně genocidy, zločinů proti lidskosti, etnických čistek a masového válečného znásilňování. Bosenská genocida byla první evropskou válečnou událostí, která byla od vojenských kampaní nacistického Německa formálně klasifikována jako genocidní, a mnoho klíčových osob, které ji spáchaly, bylo následně obviněno z válečných zločinů;[24] Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) byla založen OSN v nizozemském Haagu za účelem stíhání všech jednotlivců, kteří se během konfliktů dopustili válečných zločinů.[25] Podle Mezinárodního centra pro přechodnou spravedlnost si jugoslávské války vyžádaly smrt 140 000 lidí[6], zatímco Centrum humanitárního práva odhaduje nejméně 130 000 obětí.[7] Během jejich desetiletí dlouhého trvání vyústily konflikty ve velké uprchlické a humanitární krize.[26][27][28]