Ochrana přírody v Česku
From Wikipedia, the free encyclopedia
Tento článek pojednává o ochraně přírody v Česku. Krajina v Česku byla lidskou činností v průběhu staletí výrazně změněna, na mnoha místech i značně poškozena (např. těžbou surovin, průmyslovou a zemědělskou činností atd.). V současnosti existují zákony na ochranu životního prostředí, které platí všeobecně. Kromě toho se zvýšená ochrana a péče věnuje ekologicky cenným lokalitám, relativně málo poškozeným lidskou činností.
Na území Česka se nacházejí zvláště chráněná území o celkové rozloze 12 535,7 km2 (2013), což představuje 15,9 % území. Podle velikosti se dělí na:
- velkoplošná – národní parky (4, celková rozloha 1194,9 km2) a chráněné krajinné oblasti (26, celková rozloha 10 761,11 km2). Slouží k ochraně krajiny málo narušené zásahy člověka, se zachovalými zbytky původní přírodní krajiny;
- maloplošná – 2 353 zvláště chráněných území o celkové rozloze 993,3 km2 ve 4 kategoriích: národní přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní rezervace a přírodní památka. Slouží k ochraně zvláště cenných lokalit a mohou být zřizována i v rámci velkoplošných chráněných území.
Kromě zvláště chráněných území se vyhlašují také přírodní parky a památné stromy, které vytvářejí významné krajinné prvky. Chráněné jsou i vzácné druhy rostlin a živočichů, které se dělí do 3 kategorií: druhy ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené.
Největší národní park v Česku je Národní park Šumava (690,3 km2). Největší chráněná krajinná oblast v Česku je Beskydy (1 160 km2). Nejstarší chráněné území v Česku je od roku 1838 Žofínský prales a zároveň to je nejstarší přírodní rezervace v Evropě. Nejstarší chráněná krajinná oblast v Česku je od roku 1955 Český ráj. Nejstarší národní park v Česku je od roku 1963 Krkonošský národní park. Nejmladší chráněná krajinná oblast (Chráněná krajinná oblast Brdy, 345 km2) byla zřízena k 1. 1. 2016.