Palác arcivévody Karla
From Wikipedia, the free encyclopedia
Palác arcivévody Karla, německy Palais Erzherzog Carl (či Palais Erzherzog Carl-Ypsilanti) se nachází v 1. vídeňském městském okrese Vnitřní Město, v ulici Seilerstätte 30.
| Palác arcivévody Karla / Palais Erzherzog Carl-Ypsilanti | |
|---|---|
 Palác arcivévody Carla-Ypsilanti, dnešní vídeňský „Dům hudby“ | |
| Účel stavby | |
městský palác | |
| Základní informace | |
| Sloh | historismus |
| Architekt | Franz Anton Pilgram |
| Výstavba | 1805 |
| Přestavba | Josef Krawina 1958-60, 1998-2000 |
| Stavebník | Karel Rakousko-Těšínský |
| Další majitelé | Habsbursko-lotrinská dynastie |
| Poloha | |
| Adresa | hlavní město Vídeň,  Rakousko |
| Souřadnice | 48°12′13,72″ s. š., 16°22′23,41″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 27740 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na místě dnešního paláce stávaly domy poprvé zmíněné již v 15. století, které byly několikrát přestavěny. V roce 1567 se na tomto místě nacházela císařská slévárna. Roku 1603 věnoval císař Rudolf II. budovu dvornímu válečnému radovi Heinrichu Nickhardtovi. V letech 1707 až 1788 byla sídlem zastavárny a do roku 1721 též dražební síně. Roku 1708 byla budova prodána chudobinci, přestavěna a opatřena novou fasádou. V roce 1788 zastavárna přesídlila do zrušeného kláštera svaté Doroty a budova přešla do vlastnictví Daniela svobodného pána von Zephranovich.
Roku 1805 nemovitost nabyl arcivévoda Karel (Carl) a ta roku 1838 přešla do vlastnictví Georga svobodného pána von Sina. V letech 1958–1960 byl palác upraven podle návrhu Josefa Krawiny pro charitativní spolek vídeňské arcidiecéze na kulturní centrum s divadlem[1] a studentskou kolej. V letech 1998-2000 proběhla nová přestavba na muzeum a vybavení pro účely hudebních zkoušek a koncertním sálem. Dnes v paláci sídlí Haus der Musik a Muzeum Vídeňských filharmoniků.
Ze tří stran – z ulic Seilerstätte, Annagasse a Walfischgasse – volně stojící stavba na místě někdejší Wasserkunstbastei, působí díky své uzavřené fasádě o pěti patrech monumentálním dojmem. Barokní průčelí směrem do ulice je připisována Franzi Antonu Pilgramovi. Na dvoupatrovém kvádrovitém podstavci s pravoúhlými okny s rovnou střechou se zdvihají tři horní patra s ohraničením z železivce. Okna díky přerušování tvoří osové intervaly. V beletáži mají okna lomenný oblouk nad subtilními konzolami a okny v nad nimi ležícím patře jsou rovněž opatřeny rovnou střechou. Dva mřížované balkony, na fasádě Seilerstätte, vzniklé kolem roku 1872, vytvářejí ještě další výrazný prvek. Stupně velkého schodiště jsou vytvořeny z tvrdého bílého kaisersteinu.
Pamětní deska na paláci připomíná Otto Nicolaie, jemuž je také věnována pamětní místnost. Lizénami orámovaný kulatý obloukový portál s kamenným klínem v Seilerstätte je osazen členitým segmentovým obloukem. Portál na Annagasse, pruhovými oblouky, nesenými dvojitými sloupy, je přepažen balkonem posazeným na konzolách.
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
