V byzantské říši vydány pragmatické sankce císařů Justiniána I. a Theodosia II., zejména v roce 554 PRAGMATICA SANCTIO THEODOSII II ET VALENTINIANI III – 425-450
V roce 1268 vydal pragmatickou sankci král francouzský Ludvík IX. Svatý o šesti článcích, týkající se práv a povinností duchovního stavu (tzv. galikanismus)
Dne 7. července 1438 vydal pragmatickou sankci francouzský král Karel VII. v Bourges na církevní synodě francouzského duchovenstva
Zmíněnou sankci v roce 1439 projednával říšský (německý) sněm v Mohuči jako závazný akt
Pragmatickou sankcí z roku 1623 získali jezuité do vlastní správy teologickou a filozofickou fakultu vídeňské univerzity, ve shodě s nařízením císaře Ferdinanda II.
V roce 1713 vydal pragmatickou sankci císař Karel VI. (1711-1740)
Dne 15. července 1766 vydána pragmatická sankce o restrikci hrdelních soudů v Čechách, podle čehož byla většina z nich zrušena a nově jich bylo stanoveno 24, s účastí zkušených právníků. Nařízení nabylo platnosti od 1. ledna 1766.
V roce 1830 vydal pragmatickou sankci španělský král Ferdinand VII. Bourbonský
Roku 1900 vydal pragmatickou sankci biskup František Ludvík pro vlastní diecézi