Růže damašská

Růže damašská nebo též růže damascénská^[1] (Rosa x damascena) je vyšlechtěný hybridní druh z rozsáhlého rodu růže a jedna z nejstarších a nejdůležitějších kulturních růží s hojným využitím v okrasném zahradnictví, kosmetickém průmyslu a medicíně.

Růže damašská
Růže damašská
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Rod	růže (Rosa)
Binomické jméno
Rosa × damascena Mill., 1768
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ

Vyšlechtěna byla pravděpodobně již ve starověku na Blízkém východě Peršany; v antických dobách byla pěstována ve starověkém Řecku i Římě. Do Evropy byla dovezena ve 12. či 13. století křižáky.^[2]

Jako u ostatních starých kulturních růží je jejím přímým předchůdcem růže galská (Rosa gallica). Postupně vznikly dvě základní varianty: křížením s Rosa phoenicia jedenkrát ročně kvetoucí "letní damašská růže" (R. × damascena var. damascena) a remontující "podzimní damašská růže (Rosa x damascena var. semperflorens) křížením s růží mošusovou (Rosa moschata).^[2] Dle analýz DNA obsahuje též genetický materiál ještě třetího druhu – Rosa fedtschenkoana.

Sama damašská růže pak stála na počátku šlechtění dalších kulturních variant, jako je růže stolistá a celé skupiny Bourbonek, portlandských růží a remontantek.

Popis

Obě varianty růže damašské tvoří vyšší, zhruba dva metry vysoké keře s obloukovitým vzrůstem a hustě ostnitými výhony. Listy jsou jako u jiných růží lichozpeřené, nejčastěji pětičetné, světle zelené a na spodní straně měkce chlupaté. Květy jsou spíše drobnější, ploché, plné, výrazně vonící, v pastelových odstínech růžové a bílé. Na konci výhonů vyrůstají po několika. Jejich stonky jsou tenké, proto květy nestojí vzpřímeně, ale zpravidla lehce převisají. Šípky jsou červené, lahvicovitého tvaru.^[2]

Pěstování a využití

Sklizeň květních plátků

Bylo vypěstováno několik populárních okrasných kultivarů: 'Isphahan' (začátek 19. století, světle růžová), 'Madame Hardy' (1832, bílá, pnoucí), 'Marie-Louise' (1813, růžová), 'Rose de Resht' (před r. 1880, purpurová) nebo 'York and Lancaster', bíle a červeně žíhaná. Kultivar 'Trigintipetala' růžové barvy, vyšlechtěný v 17. století, je pěstován na květ pro výrobu růžového oleje – hojně např. v Bulharsku v proslulém Údolí růží u města Kazanlak, které se nachází mezi Sofií a Burgasem asi 200 kilometrů východně od Sofie, podle něhož se jí někdy říká "kazanlacká růže".

Kromě destilace růžového oleje a výroby růžové vody má damašská růže hojné využití též v gastronomii: jedlé korunní plátky jsou nakládány do cukru, zpracovávány na čajové směsi, na džemy, jako ochucovadlo marcipánu a jiných dezertů v orientálních kuchyních. Éterické oleje jsou využívány v aromaterapii a medicíně pro své uklidňující, antibakteriální, protizánětlivé a protikřečové účinky.^[3]

Galerie

• 
  Kultivar 'Ispahan'
• 
  Kultivar 'Madame Hardy'
• 
  Kazanlacká růže
• 
  Kultivar 'Rose de Resht'
• 
  Kultivar 'Bifera'
• 
  Kultivar 'Rosier de Damas'