Ruský car
From Wikipedia, the free encyclopedia
Car byl císařský titul panovníka v Rusku. Označení pochází z latinského slova caesar.
Jako první používal titul car veliký kníže moskevský Ivan III., když si vzal po pádu Konstantinopole byzantskou princeznu Sofii Palaiologovnu, neteř posledního byzantského císaře Konstantina. Po sňatku se Ivan III. považoval za nejpřednějšího panovníka pravoslavného světa a za dědice a nástupce byzantských císařů, vládce třetího Říma. Do znaku přijal byzantského korunovaného dvouhlavého orla. Vedle titulatury kníže nebo pán celé Rusi (kňaz - gosudar vseja Rusi) používal v korespondenci s méně významnými panovníky také titul car.
Jeho nástupce Vasilij III. použil titul „car a vládce celé Rusi“ („car i gosudar vseja Rusii“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař Maxmilián I. Habsburský. Dědičně titul cara získal korunovací v roce 1547 Rurikovec Ivan IV. Hrozný a Velkoknížectví moskevské se stalo Ruským carstvím. Rusko-habsburské spojenecké smlouvy využil Petr I. Veliký, který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Jelikož západní mocnosti v této době neuznávaly (dědičnou) císařskou hodnost titulu car, proto roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor a tím se formálně potvrdil nárok ruských carů na dědičnou císařskou hodnost a de facto tím titul car získal vedlejší postavení a byl příležitostně použit pro označení Cara polskiho jako ruského cara jako !krále! Polska. Proto se mezi některými historiky dnes vedou spory o to, zda je ruský titul car císařský nebo jen královský. Posledním ruským carem byl Mikuláš II. z romanovské, respektive holštýnsko-gottorpské dynastie, sesazený v roce 1917.