Sara Erraniová
From Wikipedia, the free encyclopedia
Sara Erraniová (nepřechýleně Errani, * 29. dubna 1987 Bologna) je italská profesionální tenistka a bývalá světová jednička ve čtyřhře, když na této pozici od zavedení světové klasifikace strávila 87 týdnů, což představuje jedenácté nejdelší období. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA vyhrála devět singlových a dvacet devět deblových turnajů. Dvě trofeje z dvouhry přidala v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala dva tituly ve dvouhře a šest ve čtyřhře.
Sara Erraniová | |
---|---|
Sara Erraniová na French Open 2022 | |
Přezdívka | Sarita Poco Gigante |
Stát | Itálie Itálie |
Datum narození | 29. dubna 1987 (36 let) |
Místo narození | Bologna, Itálie |
Bydliště | Bologna, Itálie |
Výška | 164 cm |
Hmotnost | 60 kg |
Profesionál od | 2002 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 14 213 772 USD |
Tenisová raketa | Babolat |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 666–492 |
Tituly | 9 WTA, 2 WTA 125, 2 ITF |
Nejvyšší umístění | 5. místo (20. května 2013) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2012) |
French Open | finále (2012) |
Wimbledon | 3. kolo (2010, 2012) |
US Open | semifinále (2012) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Turnaj mistryň | základní skupina (2012, 2013) |
Olympijské hry | 3. kolo (2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 392–228 |
Tituly | 29 WTA, 6 ITF |
Nejvyšší umístění | 1. místo (10. září 2012) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítězka (2013, 2014) |
French Open | vítězka (2012) |
Wimbledon | vítězka (2014) |
US Open | vítězka (2012) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistryň | semifinále (2012, 2013) |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2012, 2016) |
Týmové soutěže | |
Fed Cup | vítězka (2009, 2010, 2013) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231023a23. října 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V roce 2012 se s krajankou Robertou Vinciovou probojovaly do finále ženské čtyřhry na Australian Open, v němž podlehly Kuzněcovové a Zvonarevové. Nejlepší grandslam kariéry odehrála na French Open 2012, kde dosáhla finálové účasti v ženské dvouhře a spolu s Vinciovou vyhrála ženskou čtyřhru. V následné klasifikaci dvouhry se poprvé posunula do první světové desítky. Na US Open 2012 pak došla do semifinále dvouhry a s Vinciovou získala deblový titul, díky němuž se následně stala světovou jedničkou ve čtyřhře. Na Turnaji mistryň 2012 a 2013 skončila vždy v základní skupině dvouhry a v semifinále čtyřhry. V ženské čtyřhře Australian Open 2013 a 2014 přidala další dvě výhry. Kariérní grandslam v ženském deblu pak s Vinciovou zkompletovala triumfem ve Wimbledonu 2014.
Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v květnu 2013 na 5. místě a ve čtyřhře pak v září 2012 na 1. místě. Trénuje ji Španěl Pablo Lozano Beamud. Do sezóny 2020 tuto roli plnil Michele Montalbini a v letech 2004–2016 Pablo Lozano s Davidem Andresem
V italském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2008 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Španělsku, kdy zaznamenala výhru ve dvouhře i čtyřhře. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupila k dvaceti čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 16–16 ve dvouhře a 10–5 ve čtyřhře. V letech 2009, 2010 a 2013 Fed Cup vyhrála.
Itálii reprezentovala na Letních olympijských her 2008 v Pekingu, kde v ženské dvouhře vypadla v úvodním kole s Australankou Samanthou Stosurovou a také na Londýnských hrách 2012, kde v singlu opět nepřešla první kolo a ve čtyřhře skončila ve čtvrtfinále. Třetí kolo dvouhry si zahrála na XXXI. letní olympiádě v Riu de Janeiru, kde s Vinciovou v ženském deblu zopakovaly čtvrtfinálový výsledek z Londýna.
V sezóně 2012 získala ceny WTA v kategoriích Hráčka s nejlepším zlepšením a spolu s Vinciovou se staly nejlepším deblovým párem let 2012 a 2013. Obě byly také vyhlášeny mistryněmi světa ITF ve čtyřhře.