Sluneční čas
čas určovaný otáčením Země vzhledem ke Slunci / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sluneční čas je čas určovaný otáčením Země vzhledem ke Slunci. Je dán hodinovým úhlem Slunce a je měřen na sluneční dny a jejich části. Jeden sluneční den je čas, který uplyne za jedno otočení Země vůči Slunci, tj. mezi dvěma průchody Slunce jedním poledníkem. Sluneční čas se plynule mění v závislosti na zeměpisné délce. Z hlediska pozorovatele je čas určován polohou Slunce na obloze a je měřitelný slunečními hodinami. Slunce se po obloze pohybuje o něco pomaleji než hvězdy, proto je jeden den hvězdného času o necelé čtyři minuty kratší než 24 hodin slunečního času.
Sluneční čas je pro běžné dnešní potřeby nevýhodný, protože má každý poledník svůj vlastní čas a také rotace Země vůči Slunci není dostatečně rovnoměrná. Proto byl zaveden jednotný světový čas založený na přesně definované délce sekundy. Jeho nevýhodou je, že nebere ohled na obvyklé časy střídání dne a noci, které je pro lidský život zásadní. Proto se pro občanský čas používá složitější systém koordinovaného světového času, který se hrubě přizpůsobuje lokálnímu slunečnímu času pomocí časového pásma. Sluneční čas tedy vykazuje různě velkou odchylku od běžného času, která se dále mění korekcí letního času.
Rozdíl mezi slunečními časy dvou poledníků je přímo úměrný jejich úhlové vzdálenost, což lze použít k určení zeměpisné délky. K tomu jsou potřeba přesné hodiny nastavené podle slunečního času nultého poledníku a změření místního slunečního času, které se přesněji provádí sextantem. Tento způsob určování polohy se používá v astronavigaci.
Podobně jako na Zemi lze sluneční čas určovat i pro planety a další tělesa ve sluneční soustavě, která se pohybují po heliocentrické dráze.