Speciální teorie relativity
fyzikální teorie / From Wikipedia, the free encyclopedia
Speciální teorie relativity (STR) je fyzikální teorie publikovaná roku 1905 Albertem Einsteinem pod názvem O elektrodynamice pohybujících se těles, která nahrazuje Galileiho princip relativity zohledněním důsledků plynoucích z novějších poznatků o šíření světla. Teorie nese označení „speciální“, protože se týká, stejně jako Galileiho relativita, inerciálních vztažných soustav (IVS) – tedy celků, které mají nulové zrychlení, protože jsou v klidu nebo se pohybují rovnoměrně a přímočaře. Einstein teorii relativity v roce 1915 rozšířil zohledněním gravitace jako ekvivalentu zrychlení na obecnou teorii relativity.
Platnost zákonů klasické mechaniky založené na Newtonových zákonech po dvou stoletích zpochybňovala některá pozorování a otázky nového oboru elektromagnetismu založeného na Maxwellových rovnicích (1865). Einstein odmítl teorii éteru, kterým se mělo šířit světlo – viditelné elektromagnetické záření, a z jeho konstantní rychlosti v každé IVS dovodil, že neexistuje absolutní pohyb, ale jen pohyb relativní jedné IVS vůči druhé. Z principu relativity však vyplývá i relativita prostoru a času – čtyřrozměrného časoprostoru, protože s rostoucí rychlostí se relativně zkracují délky a zpomaluje čas.
Význam speciální teorie relativity daleko přesáhl obor fyziky, protože popírala dosavadní představy o světě, kde se všechny děje odehrávají v jediném absolutním prostoru a čase.