Spišská zástava
From Wikipedia, the free encyclopedia
Spišská zástava (polsky Zastaw spiski; německy Zipser Pfand; slovensky Spišský záloh) nebo polská zástava (maďarsky Lengyel zálog) je název pro celkem 34 měst a obcí historického kraje Spiš (na severu dnešního Slovenska), které od 8. listopadu 1412 do 9. listopadu 1772, tj. po dobu 360 let, byly do určité míry odtrženy od Uherského království a náležely pod správu Polské koruny. Tyto enklávy byly Polsku původně dočasně předány uherským králem Zikmundem Lucemburským jako forma ručení na splacení vysoké finanční půjčky; ovšem vlivem různých okolností, jakož i nechuti polské strany se bohaté spišské oblasti vzdát, ke splacení dluhu nikdy nedošlo a nečekaně dlouho trvající zástava musela být nakonec od Polska získána zpět vojenskou silou.
V rámci Polska, resp. Polska-Litvy, území tvořilo Spišské starostenství (Starostwo spiskie či Starostia Spisz), které patřilo pod Krakovské vojvodství, a to zase (od roku 1569) pod Malopolskou provincii.