Sporné řízení
From Wikipedia, the free encyclopedia
Sporné řízení je druh nalézacího řízení a tedy civilního procesu dle občanského procesního práva definovaného občanským soudním řádem jako soudní řízení o dvoustranných právních vztazích. Smyslem sporného řízení je zajištění ochrany porušeného či ohroženého subjektivního práva zaručeného hmotněprávní úpravou. Většina rozhodnutí ve sporných řízeních proto má deklaratorní charakter – soud deklaruje, co je právem a provádí reparaci protiprávního stavu. V tom se odlišuje od řízení nesporného, kdy soud konstituuje právo a rozhoduje preventivně o vztahy mezi účastníky do budoucna.
Sporné řízení se zahajuje výhradně na návrh, kterým je žaloba. Stranami tohoto řízení jsou žalobce a žalovaný a označují se jako účastníci řízení. Účastníci dle zásady dispoziční mají právo disponovat předmětem řízení a řízením samým.
Sporné řízení je řízením kontradiktorním, při němž se „utkávají“ dvě soupeřící strany, žalobce a žalovaný, a soud mezi těmito stranami rozhoduje jako nestranný „rozhodčí“; jednání přitom sice řídí, ale je silně omezen vůlí stran - kupř. důkaz, který žádná ze stran nenavrhla, může soud provést jen za výjimečných okolností.
Za opak sporného řízení lze považovat řízení nesporné, druhý typ nalézacího řízení.