Střekov (hrad)
zřícenina hradu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Střekov (německy Schreckenstein) je zřícenina hradu v Ústí nad Labem. Stojí na trachytové skále nad pravým břehem řeky Labe ve čtvrti Střekov, asi 2,5 kilometru jihovýchodně od centra města. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Střekov | |
---|---|
Pohled od severu | |
Základní informace | |
Sloh | gotický |
Výstavba | 14. století |
Další majitelé | Vartenberkové Kladenští z Kladna Fictumové Libštejnští z Kolovrat Lobkovicové |
Současný majitel | Margaret Brooks Lobkowicz |
Poloha | |
Adresa | Střekov, Ústí nad Labem, Česko Česko |
Ulice | Hrad Střekov |
Nadmořská výška | 230 m |
Souřadnice | 50°38′20,88″ s. š., 14°3′2,85″ v. d. |
Střekov | |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 42452/5-274 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | www.hradstrekov.cz |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hrad nechal založit pravděpodobně král Jan Lucemburský, který jeho stavbou pověřil Pešíka z Veitmile, kterému hrad v roce 1319 udělil v léno. Ještě téhož roku hrad získali Vartenberkové, kterým patřil až do počátku patnáctého století. Během patnáctého století se na Střekově vystřídala řada majitelů, ke kterým patřili kromě jiných míšenští markrabí, Kladenští z Kladna nebo Fictumové. Na počátku šestnáctého století se majiteli stali Glacové ze Starého dvora, kteří nechali starý hrad přestavět v pozdně gotickém slohu a přizpůsobili jej tak dobovým požadavkům na komfortní bydlení.
Nejdelší dobu Střekov zůstal v majetku Lobkoviců, kteří jej vlastnili v letech 1563–1945 a znovu se stali jeho majiteli v roce 1992. Příslušníci jejich rodu na hradě nesídlili, ale až do třicetileté války jej udržovali obyvatelný. Během ní byl hrad několikrát dobyt a vypálen a chátrání se nepodařilo zabránit ani po válce. Jako pevnost hrad sloužil ještě během sedmileté války. Částečnou obnovu a úpravu hradního areálu přineslo až období romantismu, kdy se zřícenina stala častým cílem návštěv významných osobností i běžných turistů, pro které byla na hradě v roce 1830 zřízena restaurace[2] a později zřícenina v osmdesátých letech devatenáctého století a v letech 1911–1912 rozsáhle upravována.[3]