Sturmgeschütz III
německé útočné dělo / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sturmgeschütz III (též StuG III, Stug III, SdKfz 142) bylo německé útočné dělo postavené na podvozku a vaně tanku Panzer III. Jde o nejvýznamnější modifikaci tohoto tanku a o bezkonkurenčně nejrozšířenější typ německé těžké obrněné techniky ve druhé světové válce, který byl nasazován po celou dobu jejího trvání. Verze A až E byly vyzbrojeny kanónem 7,5 cm KwK 37 (u verze E zde byl ještě kulomet MG 34) a byly určeny pro podporu útočící pěchoty.
Sturmgeschütz III Ausf. G | |
---|---|
StuG III Ausf. G v muzeu Jad la-Širjon, Izrael | |
Typ vozidla | Útočné dělo |
Země původu | Německo |
Historie | |
Výrobce | Daimler-Benz, Alkett a MIAG |
Vyrobeno kusů | 10 001 |
Ve službě | Německo (1940–1945) Finsko (1943-1966) |
Základní charakteristika | |
Posádka | 4 |
Délka | 6,85 m |
Šířka | 2,95 m |
Výška | 2,16 m |
Hmotnost | 23,9 t |
Pancéřování a výzbroj | |
Pancéřování | 16–80 mm |
Hlavní zbraň | 75 mm kanón 7,5 cm KwK 40, 54 nábojů |
Sekundární zbraně | 2× 7,92 mm MG 34 |
Pohon a pohyb | |
Motor | V-12 Benzínový motor Maybach HL120TRM |
Síla motoru | 300 hp (224 kW) |
Odpružení | torzní tyče |
Max. rychlost | 40 km/h |
Poměr výkon/hmotnost | 13 hp/tunu |
Dojezd | 155 km |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jelikož však boje na východní frontě ukázaly, že je zapotřebí bojového prostředku, který by mohl čelit lavinám těžce opancéřovaných sovětských tanků, došlo k urychlenému vývinu nové generace těchto útočných děl, která by mohla sloužit jako efektivní prostředek i v tankovém boji. Šlo o stroje Stug III F (kanón 7,5 cm StuK 40 L/43) a Stug III G (kanón 7,5 cm StuK 40 L/48), které krom hlavní zbraně disponovaly ještě dvěma kulomety. Stroje této nové generace se někdy označovaly též jako StuG 40.[zdroj?] Krom toho byla produkována ještě samohybná houfnice StuH 42 (hlavní zbraň 10,5 cm StuH 42 L/28). Celkem bylo během druhé světové války vyprodukováno téměř 11 000 strojů StuG III a StuH 42.
Po ukončení války byly kořistní stroje užívány i v Československé armádě pod označením ShPTK 40/75N. V Sýrii zůstaly stroje StuG III ve službě až do šestidenní války (1967), možná i později.