Střední anomálie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Střední anomálie je jedním z keplerovských elementů dráhy, popisujících pohyb kosmického tělesa (přirozeného, např. planety, komety apod., nebo umělého) v kosmickém prostoru. Vyjadřuje polohu tělesa, pohybujícího se na fiktivní kruhové dráze se stejnou délkou hlavní poloosy, jakou má skutečná dráha tělesa.
Střední anomálie je úhel s vrcholem ve středu fiktivní kruhové dráhy. Jedno rameno tvoří spojnice středu kružnice s periapsidou, druhé pak spojnice středu kružnice s polohou tělesa v daném čase.
Na střední anomálii lze pohlížet jako na časový údaj, kde jednotkou je 1/360 doby oběhu (resp. 2π doby oběhu pro radiány), a nula nastává při průchodu pericentrem.