Svatý Václav
český světec a kníže (921–935) / From Wikipedia, the free encyclopedia
Svatý Václav (asi 907 – 28. září 935, příp. 929[1]; staroslověnsky Vęceslavъ, latinsky Venceslaus, německy Wenzel von Böhmen) byl český kníže a světec, který je hlavním patronem českého národa[2] a symbolem české státnosti. Podle pověsti byl vychováván svou babičkou sv. Ludmilou (svatořečena ve 12. století) a vzdělával se na Budči. Jako kníže, po porážce od saského krále Jindřicha Ptáčníka, dokázal zachovat suverenitu českého státu a založil rotundu svatého Víta, hlavní kostel knížectví. Podle legendy byl zavražděn ve Staré Boleslavi služebníky svého bratra Boleslava poté, co se ho sám Boleslav pokusil zabít.[3] Boleslav díky tomu převzal vládu.
Svatý Václav | |
---|---|
český kníže | |
Svatý Václav na Votivním obraze Jana Očka z Vlašimi | |
Doba vlády | nejspíš 925 – 28. září 935 nebo 929 |
Narození | nejspíš 907 |
Úmrtí | 28. září asi 935 (asi 28 let) Stará Boleslav |
Pohřben | Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha |
Předchůdce | Vratislav I. |
Nástupce | Boleslav I. |
Potomci | Zbraslav |
Dynastie | Přemyslovci |
Otec | Vratislav I. |
Matka | Drahomíra ze Stodor |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatý Václav | |
---|---|
mučedník | |
Socha sv. Václava v Ptáčově u Třebíče z roku 1929 | |
Církev | římskokatolická |
Znak | |
Osobní údaje | |
Rodné jméno | staroslověnsky Vęceslavъ, latinsky Venceslaus, německy Wenzel von Böhmen |
Příčina úmrtí | bratrovražda |
Národnost | česká |
Významné dílo | založení rotundy sv. Víta |
Svatořečení | |
Svátek | 28. září |
Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslavná církev |
Atributy | knížecí koruna, korouhev či kopí s praporem, černá plamenná orlice, štít a zbroj, kníže na koni, palma, dva andělé, hrozny a klasy |
Patron | hlavní patron českého národa a Čech, Prahy, Polského království, Slovinska, sládků, vězňů a ministrantů... |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Po smrti začal být Václav uctíván jako svatý pro svou v legendách mu připisovanou zbožnost (péče o rozšíření křesťanské víry v národě, vlastnoruční pěstování vína a obilí pro svaté přijímání, péči o chudé, nemocné, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic, ničení pohanských svatyní[4] ap.) a posmrtné zázraky. Jelikož sehrál důležitou úlohu při koncepci české státnosti, stal se symbolem českého státu, např. v Kodexu vyšehradském, na mincích nebo na Myslbekově pomníku.