Válečný stav
Stav, kdy dvě nebo více stran jsou ve vzájemném ozbrojeném konfliktu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Válečný stav je stav, kdy dvě a více stran jsou ve vzájemném ozbrojeném konfliktu. Jedná se především o stav vzniklý mezi státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva. Jeho průběh a způsob vyhlášení se liší stát od státu, záleží na jeho zakotvení v Ústavě nebo jiných právních dokumentech daného státu.
V České republice je jedním ze čtyř krizových stavů, který lze vyhlásit v reakci na mimořádnou událost či ohrožení státu. Jedná se o vnitřní stav či režim nějaké země, a nezakládá jakékoliv mezinárodněprávní důsledky.[1] Do krizových stavů pak nadále patří stav nebezpečí, nouzový stav a stav ohrožení státu. Všechny tyto stavy mohou být vyhlášeny podle intenzity, územního rozsahu a charakteru. Lze je vyhlásit v případě, že je bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy České republiky nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně. Válečný stav je nejvyšším z již zmíněných krizových stavů a jako jediný je platný vždy pro celé území České republiky. Ostatní krizové stavy lze vyhlásit jak pro omezené, tak pro celé území státu. Jeho průběh a způsob vyhlášení se liší stát od státu, záleží na jeho zakotvení v Ústavě nebo jiných právních dokumentech daného státu.[2]
Právo k vyhlášení válečného stavu má pouze Parlament České republiky. K tomuto úkonu je zapotřebí souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců (tj. 101) a souhlas nadpoloviční většiny všech senátorů (tj. 41).[1] Parlamentem řádně vyhlášený válečný stav, (či případně stav ohrožení státu) je podmínkou pro přijetí dalších opatření nezbytných pro zajišťování bezpečnosti a obrany státu.[3] Tato opatření mohou zahrnovat omezení základních práv a svobod, uložení různých povinností, mobilizaci a další prostředky, které výrazně mění vnitřní uspořádání státu. V rámci mezinárodních stavů jde například i o omezování diplomatických kontaktů, uzavření hranic a vypovězení některých mezinárodních smluv. V tomto případě se klade důraz na akceschopnost řídících a výkonných složek státu.[4]
Libor Lukášek z odboru mezinárodního práva Ministerstvo obrany ČR v roce 1999 uvedl: „V právním řádu ČR je vyhlášení válečného stavu plně v kompetenci Parlamentu ČR. Článek 43 Ústavy ČR totiž jasně říká, že Parlament může rozhodnout o vyhlášení válečného stavu, je-li ČR napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. K přijetí parlamentního usnesení o vyhlášení válečného stavu je dle čl. 39 Ústavy ČR potřebný souhlas 101 poslanců a 41 senátorů. Problematiku vyhlášení válečného stavu dále rozšiřuje ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, který ve svém článku 2 umožňuje vyhlásit válečný stav také v případech, "je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy ČR nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí".“[5]