český poslanec Českého zemského sněmu, novinář a středoškolský pedagog From Wikipedia, the free encyclopedia
Vilém Gabler, též Wilhelm Gabler (14. března 1821 Stráž pod Ralskem[1] – 27. února 1897 Královské Vinohrady[2]), byl český pedagog, novinář, dramatik a politik staročeské strany, dlouholetý ředitel vyšší dívčí školy v Praze, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.
Vilém Gabler | |
---|---|
Vilém Gabler (1897) | |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1876 – 1881 | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1880 – 1885 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Národní strana (staročeská) |
Narození | 14. března 1821 Stráž pod Ralskem Rakouské císařství |
Úmrtí | 27. února 1897 (ve věku 75 let) Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Alma mater | Karlo-Ferdin. univ. Vídeňská univerzita |
Profese | pedagog, spisovatel, novinář, středoškolský učitel, publicista, politik, vychovatel, redaktor, dramatik, překladatel a lexikograf |
Commons | Vilém Gabler |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se ve Vartemberku (dnes Stráž pod Ralskem) v německy mluvící rodině. V letech 1833-1837 vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi, kde se naučil česky. Krátce působil jako vychovatel v rodině knížete Rohana. Od roku 1838 pokračoval studiem na pražské filozofické fakultě.[3] Zde roku 1843 získal titul doktora filozofie.[4] V Praze se spřátelil s Karlem Havlíčkem Borovským. Po dvacet let po získání vysokoškolského titulu působil s přestávkami jako soukromý vychovatel v bohatých rodinách v různých zemích. Roku 1846 podnikl studijní cestu do Francie, aby se seznámil s tamním školstvím a historickými prameny. Po návratu se stal vychovatelem u knížete Jana z Lobkovic. V letech 1846–50 byl redaktorem německého deníku Union.[3][4]
V revolučním roce 1848 sestavil jako jeden ze tří vybraných editorů petici Svatováclavského výboru císaři.[5] Psal také do České včely a do Národních novin, ale spolupráci ukončil v červnu 1849 pro politické neshody s šéfredaktorem Karlem Havlíčkem. Společně s J.Čejkou, K.J.Erbenem a V. B. Nebeským se pod vedením Františka Palackého pokoušeli vydat encyklopedii[6], ale vláda její publikaci nepovolila. V roce 1852 odjel do Srbska, kde byl dva roky v Bělehradě vychovatelem knížete Petra Karađorđeviće, odkud byl za sílícího rakousko-srbského politického napětí roku 1854 propuštěn. Odjel do Vídně, kde studoval na Vídeňské univerzitě. Odtud jako dopisovatel posílal příspěvky do řady českých novin a časopisů – Ost und West, Památky archeologické, Politik, Pokrok, Osvěta nebo Hlas národa.[3]
Roku 1863 mu pražská městská rada nabídla místo prvního ředitele nově zřizované Vyšší dívčí školy v Praze. Nejprve podnikl tříměsíční studijní cestu do Švýcarska a Německa. Po návratu vypracoval organizační statut a 1. října 1863 slavnostně zahajoval výuku.[7][8] Ve funkci zůstal do roku 1896, kdy na vlastní žádost odešel do důchodu.[3] Podle jiného zdroje vedl školu až do roku 1897.[4]
Od roku 1871 byl členem Královské české společnosti nauk.[4]
Byl aktivní i v politice. V roce 1877[7] (podle jiného zdroje roku 1876) nastoupil do Českého zemského sněmu a setrval v něm do roku 1881. Po volbách do Říšské rady roku 1879 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Chrudim, Nasavrky, Hlinsko, Pardubice atd. Poslanecký slib složil 10. prosince 1880 a v parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do roku 1885.[7][9] Byl přítelem Františka Ladislava Riegra a členem Národní (staročeské) strany.[10]
Zemřel roku 1897 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Oženil se s Annou (*1830), dcerou státního účetního kontrolora Karla Becka z Prahy. Měli jedinou dceru Annu (*1865-1895)[11].
Gabler během života napsal množství článků do časopisů. Vedle již zmiňovaných to byl od roku 1867 Světozor, kam přispěl například reportáží z cesty do Brixenu k domku Karla Havlíčka[12], cestopisem ze Srbska[13], a životopisem Františka Alexandra Zacha.[3][14] Publikoval také mluvnici francouzštiny a učebnici němčiny pro dívčí školu, kterou vedl.[4] K dalším samostatným pracím patří:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.