From Wikipedia, the free encyclopedia
Rusalka (rusky Русалка, německy Nixe[pozn. 1]) byl krycí název pro kárnou (trestnou) protipartyzánskou operaci německých sil na území okupovaného Běloruska. Operace probíhala v oblasti okolo Červeného jezera, Minské a Poleské oblasti v období 24. února – 1. března 1943.
Operace Rusalka | |||
---|---|---|---|
konflikt: Východní fronta (druhá světová válka) | |||
Trvání | 24. února – 1. března 1943 | ||
Místo | Oblast okolo Červeného jezera, Minské a Poleské oblasti v Ljubaňské partyzánské zóně. | ||
Příčiny | Existence Ljubaňské partyzánské zóny mimo kontrolu okupačních úřadů. Akce partyzánů ovlivňovaly zásobování německých vojsk na frontě. | ||
Cíle | Zničit nebo alespoň co nejvíce oslabit partyzánské hnutí a zlikvidovat síť jejich podporovatelů z řad civilních obyvatel. Omezit prostor, kde se mohou partyzáni zachytit. | ||
Metody | Vojensko-policejní protipartyzánská operace s plošnými represáliemi proti civilnímu obyvatelstvu. | ||
Naplánováno | Zničení partyzánských útvarů a jejich vytlačení z území. | ||
Výsledek | S ohledem na sílu odporu partyzánských jednotek se operace nezdařila a německé síly byly odraženy. | ||
Změny území | Partyzánská zóna zůstala zachována. | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
|
Operace byla provedena na rozkaz Reichsführera SS Himmlera. Provedení operace velen Erich von dem Bach-Zelewski a Hans-Adolf Prützmann.[1] Rusalka byla pokračováním operace Hornung[pozn. 2]. Němci předpokládali, že partyzáni v zimním období jsou okolnostmi nuceni být ubytováni ve vesnicích. Proto také cílem bylo zničení vesnic a likvidace obyvatel, aby se partyzáni neměli kde zachytit. Tento záměr také předznamenával způsob a metody provedení operace.
Operace Rusalka byla namířena proti Partyzánské oblasti Ljubaň. Tato partyzánská oblast vznikala již v prvních týdnech války po napadení SSSR v roce 1941. První větší operací, kterou o sobě partyzáni dali vědět, byla provedena 7. listopadu 1941 (výročí říjnové revoluce). Napadené německé posádce ukořistili zbraně, střelivo, jídlo a oblečení. Na přelomu let 1941 – 1942 se utvořila oblast mimo kontrolu německých sil. Centrum oblasti se nacházelo poblíž vesnice Zyslav (rusky Зыслав). V létě 1942 bylo v oblasti postaveno polní letiště a partyzáni tak získali napojení na zásobování ze SSSR. Od května 1942 bylo zavedeno obousměrné rádiové spojení s Moskvou a od září 1942 pravidelné letecké spojení do SSSR. Do června 1942 bylo od nacistů vyčištěno 418 osad, do konce roku 1942 bylo osvobozeno území o rozloze asi 4 000 kilometrů čtverečných.[2]
Cílem operace bylo způsobit co největší ztráty partyzánským útvarům, zničit jejich zázemí a ochrana železniční tratě Luninec – Kalinkoviči – Žlobin – Osipoviči – Ljachoviči (rusky Лунинец – Калинковичи – Жлобин – Осиповичи – Ляховичи).[2]
Operace se zúčastnilo asi 20 ochranných praporů wehrmachtu, zejména 203. ochranná divize (německy 203. Sicherungs-Division (Wehrmacht))[2], jízdní divize SS, prapory Běloruské pomocné policie a vzdušný průzkum a podpora.
Partyzánskou oblast hájily jednotky minských partyzánských oddílů (13 jednotek, 1 300 osob), velitel F. I. Pavlovský[2]:
Soustředění trestných jednotek prozradilo nastávající operaci, a proto partyzáni varovali civilní obyvatele, aby uprchli z vesnic. Čímž se podařilo snížit ztráty civilních obyvatel.[4]
Německé velení se pokoušelo náhlými překvapivými výpady zničit partyzánské oddíly. S ohledem na jejich sílu se kárné jednotky byly odraženy, a proto se zaměřily na civilisty. Partyzáni na výpady reagovali pružnou taktikou – ústup před kárnými jednotkami a úder na jiném místě.[2]
Provedená operace nezpůsobila žádné významné škody partyzánským oddílům, které předem opustily obklíčení, ale přinesly značné ztráty mezi civilním obyvatelstvem, které se nestačilo ukrýt. Protipartyzánské oddíly nedosáhly většího úspěchu v boji proti partyzánům. Svou činnost zaměřily na síť podporovatelů, a proto represe byly namířeny především proti civilnímu obyvatelstvu. Jen 25. bezpečnostní prapor zastřelil 696 žen, starých lidí a dětí, zkonfiskoval 300 kusů dobytka a 50 centů obilí.[1][4]
Zdokumentované vypálené vesnice jsou uvedeny v tabulce.
Název vesnice | Běloruský název | Ztráty |
---|---|---|
Domanoviči | Даманавічы | 267 |
Pisaroviči | Пісаравічы | 220 |
Puziči | Пузічы | 770 |
Ljudvinov | Людзвіноў | 125 |
Více než 1 000 lidí bylo zavlečeno do Německa na nucené práce.
V roce 1968 byl ve vesnici Malije Gorodjatiči (rusky Малые Городятичи) postaven pomník obětem se sochou Nepokoření (rusky Непокоренные).[4]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.