Kotacu (japonsky: 炬燵 [en], nebo こたつ) je druh tradičního japonského nábytku. Jedná se o nízkou dřevěnou stolovou konstrukci překrytou silnou pokrývkou, popřípadě futonem, na níž je umístěna deska sloužící jako stůl. Uvnitř se nachází zdroj tepla, původně koš s rozžhavenými uhlíky, nyní převážně elektrické topení.[1] Využívá se téměř exkluzivně v Japonsku a to k posezení a ohřevu v chladných ročních obdobích. Jeho výskyt v japonských domácnostech je častý, protože tradiční japonské domy postrádají ústřední vytápění. Jediným zdrojem tepla v chladných měsících se tak stává právě kotacu a petrolejová přenosná kamna, která slouží podle potřeby k vytápění jednotlivých místností.[2]
Rozlišujeme dva typy kotacu a to přenosné okigotacu[3] a do podlahy ponořené horigotacu[4]. Tepelný zdroj u obou typů může tvořit tradiční nádoba s uhlíky, nebo moderní elektrické topení.
Tento typ se skládá ze čtvercové díry, zhruba 40 cm hluboké, zapuštěné v podlaze místnosti a na ní umístěném kotacu.[5] Hliněná nádoba s uhlíky, či novější tepelné zařízení je pak uloženo na zem, pod dřevěnou konstrukci. Horigotacu nabízí větší komfort, jelikož umožňuje přísedícím sedět v komfortnější pozici, podobné sezení na židli.[5]
Okigotacu označuje přenosnou variantu kotacu, původně používanou na rohožích tatami. Typicky bývá podložené slabou dekou, na níž stojí dřevěná konstrukce spolu se silnější přikrývkou a svrchní deskou. Elektrické topné těleso je často umístěno v samotné konstrukci kotacu,[5] nikoliv na zemi.
Původ kotacu sahá až do 14. století do období Muromači.[6][7] Kotacu se vyvinulo z irori, standardního ohniště na vaření, které bylo umístěno uprostřed místnosti s pokrývkou z rohoží tatami[1]. Irori zpočátku sloužilo k dvojímu účelu - vaření a vytápění, později se tyto funkce oddělily, když se kotacu vyvinulo do samostatné podoby.[7]
Během období Muromači vznikla nad irori dřevěná konstrukce známá jako kotacu horigotatsu. Tato konstrukce byla zakryta přikrývkou (oki), která sloužila k zachycení tepla z uhlíků pod ní.[7]
S příchodem období Edo v 17. století se horigotacu začalo postupně podobat současné podobě, a to vytvořením prohlubně čtvercového tvaru na místě irori, kolem níž byl dřevěný rám umístěn.[7] Nepostradatelnou součástí byla i nadále deka, která poskytovala zdroj tepla osobám sedícím kolem kotacu.
Se změnou obytných prostorů vzniklo okigotasu neboli přenosné kotacu. Tato změna umožnila přemisťovat kotacu podle potřeby v rámci domácnosti a přizpůsobit se tak rozšířenému používání rohoží tatami v japonských obydlích[1].[7]
Přechod na elektřinu v polovině 20. století znamenal pro kotacu významný vývoj.[7] Hliněný kotlík byl nahrazen elektrickým ohřívačem, což přispělo k jeho pohodlnosti a široké oblibě v japonských domácnostech.
Zatímco kotacu sloužilo jako praktické řešení vytápění pro tenkostěnné domy typické pro Japonsko, stalo se také kulturní oporou symbolizující teplo a rodinnou pospolitost.[6] Obnovení jeho popularity po zemětřesení v roce 2011 se přičítá jeho energetické účinnosti, která je v souvislosti s energetickými problémy klíčová.[7] Konstrukce kotacu výrazně snižuje spotřebu elektrické energie ve srovnání s možnostmi vytápění celých místností a zachovala si roli ústředního bodu společenské interakce v domácnosti.[8]
Je zde použita šablona {{Reflist}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.