Wikipedista:Jenikhollan/Ledový šelf veřejný
From Wikipedia, the free encyclopedia
Ledový šelf je tlustá plovoucí ledová plošina, která se vyskytuje tam, kde ledovce nebo další toky ledu z ledového příkrovu tečou dolů k pobřeží a na povrch oceánu. Ledové šelfy se nacházejí pouze v Antarktidě, Grónsku, Kanadě a v ruské Arktidě. Hranice mezi plovoucím šelfem a ledem spočívajícím na podloží, z nějž se šelf vytváří, se nazývá čára ukotvení. Tloušťka šelfů se pohybuje od cca 100 m do 1000 m.
Ledový šelf je tvořen ledovcovým ledem čili ledem vzniklým stlačením sněhu. Naproti tomu mořský led se tvoří až na vodě a je mnohem tenčí (obvykle méně než 3 m). Vzniká v celém Severním ledovém oceánu a na většině okrajů Jižního oceánu kolem pevniny a ledových šelfů Antarktidy.
Ledové šelfy jsou vytlačovány do oceánu tlakovou silou, kterou na ně působí led sbíhající z pevniny, jejž k pohybu nutí gravitace.[1] Led v šelfu tak stále putuje od čáry ukotvení ke hraně šelfu. Za hlavní mechanismus ztráty hmoty z ledových šelfů bylo považováno telení, čili odlamování kusů ledu do moře z hrany šelfu. Ale již studie NASA a universitních vědců publikovaná 14. června 2013 v časopise Science zjistila, že většina úbytku ledu z antarktických šelfů je způsobena táním vlivem teplejší vody, která omývá spodní plochu šelfů.[2]
Hrana šelfu se typicky pohybuje po léta až desetiletí směrem od pevniny, až zase rychle ustoupí telením, někdy i obrovských plochých eisbergů (tabulových ledových hor). Pro hmotností bilanci šelfu je důležité i hromadění sněhu na jeho povrchu a již zmíněné odtávání z dolního povrchu. Led ale může na spodní straně šelfu i přirůstat.
Rozdíl hustot mezi ledovcovým ledem, který se vlivem obrovského tlaku během svého vzniku stal hustším než normální led vznikající mrznutím kapalné vody, znamená, že pouze 1/9 objemu plovoucího ledu je nad hladinou oceánu. Největší ledové šelfy jsou jsou Rossův a Filchnerův-Ronneové u Antarktidy.