Willy Brandt
německý politik / From Wikipedia, the free encyclopedia
Willy Brandt, narozen jako Herbert Ernst Karl Frahm (18. prosince 1913 Lübeck – 8. října 1992 Unkel), byl německý politik, kancléř Západního Německa v letech 1969–1974 a vůdčí osobnost Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) v letech 1964–1987. Před nástupem do funkce kancléře byl starostou v Západním Berlíně. Po odchodu z úřadu kancléře vedl Socialistickou internacionálu.
Willy Brandt | |
---|---|
Willy Brandt (1980) | |
4. spolkový kancléř Německa | |
Ve funkci: 21. října 1969 – 7. května 1974 | |
Prezident | Gustav Heinemann |
Předchůdce | Kurt Georg Kiesinger |
Nástupce | Helmut Schmidt |
3. předseda SPD (od 1946) | |
Ve funkci: 16. února 1964 – 14. června 1987 | |
Předchůdce | Erich Ollenhauer |
Nástupce | Hans-Jochen Vogel |
Stranická příslušnost | |
Členství | SPD |
Rodné jméno | Herbert Ernst Karl Frahm |
Narození | 18. prosince 1913 Lübeck, Německá říše Německá říše |
Úmrtí | 8. října 1992 (ve věku 78 let) Unkel, Německo Německo |
Příčina úmrtí | kolorektální karcinom |
Místo pohřbení | Hřbitov Zehlendorf |
Choť | Anna Carlotta Thorkildsenová (1941–1948) Rut Brandt (1948–1980) Brigitte Seebacher (1983–1992) |
Rodiče | Martha Frahmová |
Děti | Peter Brandt Lars Brandt Matthias Brandt Ninja Frahm |
Alma mater | Univerzita v Oslu |
Profese | dělník, novinář, politik |
Náboženství | evangelická církev |
Ocenění | Cena svobody (1957) velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1959) velkokříž Řádu svatého Olafa (1960) velká čestná dekorace ve stříbře na stuze Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku (1961) rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1965) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Willy Brandt |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Protože tvrdá opozice zamezila uskutečnit většinu z Brandtova domácího programu, jeho nejdůležitějším odkazem se stala Ostpolitik, tedy politika založená na zlepšení vztahů s východoevropskými zeměmi, především Východním Německem, Polskem a Sovětským svazem. Tato politika působila v Západním Německu značně kontroverzně, ale Brandt díky ní získal Nobelovu cenu míru roku 1971.
Při návštěvě v Polsku v roce 1970 nečekaně poklekl u pomníku povstání ve varšavském ghettu. Jeho gesto vyvolalo celosvětový ohlas.[1]
Brandt byl nucen rezignovat v roce 1974 poté, co se veřejnost dozvěděla, že jeden z jeho nejbližších spolupracovníků Günter Guillaume pracoval pro východoněmeckou tajnou službu (Stasi).[2] Toto se také stalo jedním z největších politických skandálů v poválečném Západním Německu.
V sobotu 31. října 2020 bylo po devíti letech budování otevřeno v Berlíně nové letiště Willyho Brandta, které by mělo postupně převzít provoz ze stávajících dvou jiných letišť ve městě, a sice Tegel na severozápadě města a Schönefeld na jihozápadě německé metropole.[3]