Éva Székelyová

Éva Székelyová (3. dubna 1927 Budapešť – 29. února 2020 Budapešť) byla maďarská plavkyně židovského původu. Na olympijských hrách v Helsinkách roku 1952 získala zlatou medaili v závodě na 200 metrů prsa, přičemž zvítězila v novém olympijském rekordu. Za čtyři roky na hrách v Melbourne vybojovala ve stejné disciplíně stříbro. Jejím nejlepším umístěním na světovém šampionátu bylo druhé místo v roce 1947. Během své závodní kariéry vytvořila šest světových rekordů.

Éva Székelyová
Narození	3. dubna 1927 Budapešť
Úmrtí	29. února 2020 (ve věku 92 let) Budapešť
Místo pohřbení	Hřbitov Farkasréti
Alma mater	Gymnázium Thomase Manna
Povolání	plavkyně, trenérka a farmaceutka
Choť	Dezső Gyarmati (1950–1964)
Děti	Andrea Gyarmatiová
Příbuzní	Máté Hesz (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Plavání na LOH
zlato	Helsinky 1952	200 metrů prsa
stříbro	Melbourne 1956	200 metrů prsa
Mistrovství světa v plavání
stříbro	MS Monte Carlo 1947	200 metrů prsa

Její židovský původ ji zpočátku komplikoval kariéru. V roce 1941 kvůli němu byla vyloučena z plaveckého oddílu, přestože krátce předtím vytvořila národní rekord, ve svých pouhých čtrnácti letech. V zimě 1944 těsně unikla smrti, zachránila ji pověst vynikající plavkyně. Její otec přemluvil člena maďarské fašistické Strany Šípových křížů, aby ji nenahnal k řece, kde němečtí nacisté záhy zabili 20 tisíc Židů, a to slovy: ‚Pusťte ji, je to mistryně Maďarska v plavání a jednoho dne budete rádi, že jste jí zachránili život‘.^[1] Na konci druhé světové války nicméně žila ve strašlivých podmínkách se 41 lidmi v přeplněném dvoupokojovém bytě v Budapešti. Aby se udržela ve formě, každý den v té době vyběhla stokrát nahoru a dolů pět pater schodů. Na konci války se také seznámila se svým budoucím manželem, později slavným vodním pólistou a trojnásobným olympijským vítězem Dezső Gyarmatim. Jejich dcera Andrea Gyarmatiová, narozená v roce 1954, se stala rovněž plavkyní a vyhrála dvě medaile na olympijských hrách v Mnichově roku 1972. Po rozdrcení maďarské revoluce sovětskou invazí v roce 1956, uprchli Székelyová i Gyarmati společně do Spojených států, ale nezůstali tam a vrátili se, zejména proto, aby Éva mohla pečovat o umírající rodiče. Od té doby maďarské úřady nechtěly dovolit, aby oba manželé současně vycestovali ze země. Zásadní komplikací to bylo před olympijskými hrami v Římě roku 1960, jichž se chtěli oba zúčastnit. Nakonec se obětovala Éva, na hry nejela a ukončila závodní kariéru.^[2] Poté pracovala jako lékárnice a trenérka plavání, mimo jiné trénovala svou úspěšnou dceru.

V roce 1976 byla uvedena do Mezinárodní plavecké síně slávy.^[3] Roku 1981 byla uvedena i do Mezinárodní židovské sportovní síně slávy.^[4] Ve stejném roce vydala knihu vzpomínek Plakat smí jen vítěz! (Sírni csak a gyöztesnek szabad!), která vyšla i česky v roce 1985 v nakladatelství Mladá fronta. Vydala poté ještě dvě další knihy.