Île de Sein

Île de Sein (bretonsky Enez-Sun) je ostrov v Keltském moři. Patří k departementu Finistère v regionu Bretaň ve Francii. Má rozlohu 0,58 km² a žije na něm 280 obyvatel (rok 2022). Nachází se 8 kilometrů od pevniny (mys Pointe du Raz). Nejvyšší bod má pouze devět metrů nad mořem a za bouří bývá celý ostrov zaplaven. Na nedalekém skalisku byl vybudován maják Phare d'Ar-Men.

Île de Sein
Enez-Sun
Poloha ostrova Sein u pobřeží Bretaně (mapa z roku 1913) Poloha ostrova Sein u pobřeží Bretaně (mapa z roku 1913)
Île de Sein
Stát	Francie Francie
Topografie
Rozloha	0,58 km²
Zeměpisné souřadnice	48°2′ s. š., 4°51′ z. d.
Nejvyšší vrchol	bezejmenná kóta v lokalitě zvané la Croix (15 m n. m.)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okolní moře je pro lodi velmi nebezpečné a četná ztroskotání vedla k pověstem o místních čarodějnicích zvaných Gallizenae. Sein byl posledním místem ve Francii, jehož obyvatelé přijali křesťanství.^[1] Na ostrově se nacházejí pravěké menhiry. Místní krajinou se inspirovali malíři Jan Zrzavý, Émile Renouf a Maurice Boitel. Jean Becker zde natočil film Élisa.

Sein je známý také tím, že na počátku druhé světové války se všichni místní muži přidali k jednotkám Svobodné Francie.^[2] Po válce byl ostrov vyznamenán Ordre de la Libération a jeho obyvatelé byli zproštění placení daní.^[3]

Ostrov je součástí přírodního parku Parc naturel régional d'Armorique.

Historie

Sein byl obydlen již od pravěku. V 1. století n. l. ostrov, označený jako Sena, popsal římský historik a geograf Pomponius Mela. Zmiňuje se o devíti kněžkách, které zde působily. Toto téma pak v první polovině 12. století převzal a rozvinul anglický kněz původem z Walesu Geoffrey z Monmouthu ve svém díle Vita Merlini, který spojil ostrov Sein s legendou o králi Artušovi a o Avalonu, popsanou v autorově spisu Historia Regum Britanniae.

Během druhé světové války ostrov obsadily německé jednotky. Maják Île de Sein (Le Phare de Goulenez), postavený v roce 1839 na severozápadním cípu ostrova, byl zničen – později byl v roce 1952 znovu postaven.

Galerie

• 
  Ulička na Île-de-Sein
• 
  Velký maják
• 
  Interiér kostela Saint-Guénolé
• 
  Menhiry zvané Ar Brigourien