Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia

Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia byla přijata Valným shromážděním OSN 8. prosince 1948 jako rezoluce Valného shromáždění 260. Úmluva vstoupila v platnost 12. ledna 1951.^[1]

Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia
Podepsali a ratifikovali      Přistoupili      Pouze podepsali
Strany
Země	153 států

Úmluva definuje genocidu jako zločin podle mezinárodního práva a byla výsledkem kulminace činnosti polsko-židovského právníka Lemkina. Úmluva byla v ČSR publikována pod č. 32/1955 Sb.^[2]

Definice genocidy dle OSN

Čl. II.:

V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

a) usmrcení příslušníků takové skupiny;

b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;

c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;

d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;

e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.^[3]