Čestmír Kafka

Čestmír Kafka
Karel Kuklík, portrét Čestmíra Kafky, 60. léta
Narození	14. listopadu 1922 Jihlava Československo Československo
Úmrtí	21. května 1988 (ve věku 65 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	malíř a grafik
Manžel(ka)	Olga Čechová
Děti	Ivan Kafka
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po studiu na reálném gymnáziu v Jihlavě a maturitě v Prostějově studoval v letech 1940–1945 na Baťově Škole umění ve Zlíně. V letech 1942–1943 musel studium přerušit a byl nuceně nasazen ve Štýrsku. Jeho blízkým přítelem byl malíř Václav Chad, který byl koncem války zatčen gestapem pro odbojovou činnost a tragicky zahynul. Další osobností válečného Zlína, se kterou se stýkal byla malířka Milada Schmidtová.

Roku 1946 byl Kafka přijat ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze do ateliéru profesora Emila Filly. Zde se podrobně obeznámil s kubismem, konstruktivismem i Malevičovým suprematismem, volný čas věnoval studiu literatury a vlastní tvorbě. Za studií se seznámil s grafičkou Olgou Čechovou, která se později stala jeho ženou. Jejich syn Ivan Kafka je výtvarník.

Po dokončení studia (1949) byl Čestmír Kafka označován za formalistu a trockistu a vyřazen z veřejné činnosti.^[1] Byl zakládajícím členem skupiny Trasa 54, se kterou potom vystavoval od roku 1957 do poslední výstavy skupiny v Mánesu a Bratislavě roku 1969.

Svou první autorskou výstavu měl až roku 1963, výstava připravená k jeho padesátinám v Jihlavě (1972) už nebyla povolena. Do roku 1970 měl samostatné výstavy v Lecce a Bernu a podnikl několik zahraničních cest do Polska a Itálie. Pozdější návštěvy v Rusku a zejména v Japonsku, kde se podílel na Expo 70 v Ósace, silně ovlivnily jeho tvorbu. V době přechodného politického uvolnění v 60. letech se Čestmír Kafka zasazoval za demokratické principy a větší svobodu projevu jako člen Koordinačního výboru uměleckých svazů, ale po okupaci roku 1968 a vyloučení ze Svazu ČSU (1970–1988) ztratil na téměř dvacet let možnost vystavovat v galeriích v Československu (s několika výjimkami v menších mimopražských nebo neoficiálních výstavních prostorech).

Čestmír Kafka zemřel v Praze 21. května 1988.

Souborné výstavy jeho díla v Nové síni, Galerii B. Rejta (1989) i retrospektivní výstava v Jízdárně pražského Hradu (1994) se uskutečnily až posmrtně.

Kafkovy rané kresby ze 40. let vycházejí ze surrealismu, ale ten měl během války a krátce po ní daleko k lyrickým snovým vizím jeho předválečných protagonistů a mnohem silněji v něm zaznívaly existenciální pocity a prvky absurdity. (cyklus Internáty, 1942–45) Kafkovo drsné a nesentimentální vidění světa, pocit marnosti, deziluze a bezvýchodnosti reflektuje obecné pocity generace 50. let.^[2]

Od středoškolských studií se Kafka intenzivně zajímal o literaturu, historii a filosofii, naučil se skepticky pochybovat o hodnotě obecně přijímaných tvrzení a velmi kriticky přistupoval i k vlastní práci, kterou se opakovaně vymezoval vůči výtvarné manýře, harmonizaci protikladů a estetizaci výtvarných prostředků.

Surrealistická východiska se v některých pozdějších fázích jeho tvorby projeví užitím nejrůznějších přírodních a opotřebovaných materiálů v asamblážích a instalacích, ale intelektuální korekce a racionalizace výtvarného projevu i architektonické vnímání prostoru zůstanou trvale přítomny jako výraz duality jeho vnitřního světa.^[3]

Krátce po absolvování VŠUP pracoval jako grafik pro výstavnictví (Památník národního písemnictví) a k vlastní tvorbě se vrátil až v druhé polovině 50. let sérií obrazů v nichž dominuje snaha o konstrukci tvaru s využitím úsporné škály barev. Na počátku své malířské tvorby ještě přehodnocoval podněty kubismu a maloval zátiší a figurální náměty (Milenci, 1960, OGV). Záměrně se bránil lyrismu v zobrazení reality použitím antiestetických prostředků, jako je míchání písku a dalších materiálů do barvy a reliéfním zpracováním povrchu pomocí syntetického pojidla akronexu, vrypy a drásáním. Obrazy z počátku 60. let jsou městské krajiny (Italská krajina, 1962) a abstraktní figury (Chodec, 1967, GVUO). Kafkova malba se vyvíjela směrem ke geometrizující abstrakci (série monotypů z 60. let), ale racionální složku v ní postupně nahrazuje výtvarná hra s nahodilým uskupením barevných skvrn a zakomponováním reálných předmětů v překvapivých souvislostech, které navozují sled asociací (Zpráva, 1968, cyklus Zaplňující se čtverce, 1970).

V 70. letech vytvořil sérii koláží, v nichž skládal útržky papíru, textilu nebo nalezených materiálů do symetrických plošných kompozic a kresebnou osnovu nahradil svorkami, nitěmi nebo jinými spojujícími prvky (cyklus O spojování dvou věcí, 1973–79), nebo vytvářel z nalezených předmětů magicko-realistické asambláže (cyklus Měsíce, ramínková asambláž, 1978).

Na přelomu 60. a 70. let, v období hluboké deziluze, Kafku oslovila skeptická filosofická reflexe dějin v díle švýcarského filosofa a historika umění Jacoba Burckhardta Weltgeschichtliche Betrachtungen (1905).

Koncem 70. let vznikla série rozměrných maleb bílých krajin ohraničených tmavým horizontem, kde minimalistické lineární konstrukce a jimi vržené stíny vytvářejí iluzivní prostor a představují snové a odlidštěné krajiny a zároveň symbolizují bezčasí doby normalizace (Bílé pole, 1977, GMUR, Velká bílá krajina, triptych (1979–80). Jeden diptych je dedikován oblíbenému teoretikovi umění (Pocta Jacobu Burckhardtovi, 1976–80).

V osmdesátých letech Čestmír Kafka zpracoval osobitým způsobem zkušenost z návštěvy Japonska (1970) a atmosféru jeho zenových zahrad. Vedle jejich kultovního významu vnímal i sebezáchovnou potřebu sebeohrazení proti okolní přírodní entropii a vymezení svého vlastního uspořádání koutu.^[4] Tvořil asambláže, nazvané souhrnně Hmoty, v nichž ukládal kořeny, trávu, listí nebo popel na podklad ze skládané vaty a uzavíral je do zasklených boxů. Svou jednoduchostí, která je vědomá a cílená, byly prostředkem pro jeho osobní intelektuální interpretací světa i odkazem na stálé spojení se zemí, reprezentovanou syrovým přírodním materiálem.^[5]

Citát (březen 1981) …stojíme zřejmě na prahu nejvážnější dějinné krize…současní filosofové nemají po ruce žádnou snadnou alternativu ani radu. Je-li tomu skutečně tak, pak nevidím jinou možnost než odvahu zabloudit sám v sobě. Není to nic okázalého….Řekl bych, že doba přímo vyžaduje vlastnosti přespolních běžců – vytrvalost a osamělost. Obrazně i doslovně.^[6]

Realizace (výběr)

1964–69 Čs. zastupitelství, Brasília, arch. Filsak (s Olbramem Zoubkem)
1967–68 Reliéfní betonová zeď, Brno-Lesná, arch. Rudiš^[7]
1969–70 Vitráž a interiér čs. pavilonu, Expo 70 v Ósace, arch. Rudiš, Palla, Jenček
1971 Interiérová stěna, divadlo v Ostravě (1. cena v soutěži)
1971–73 Strop brasserie, hotel Intercontinental, Praha, arch. Filsak, Cubr

Zastoupení ve sbírkách

Centre Georges Pompidou
Národní galerie v Praze
Galerie hlavního města Prahy
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
Galerie výtvarného umění v Ostravě
Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
ČMVU, GASK Kutná Hora
Galerie Benedikta Rejta v Lounech
Galerie Jacques Baruch, Chicago
Městská galerie umění, Bochum
Museum moderního umění ve Skopje
Muzeum umění v Lodží
Galleria Weber, Torino
Pios Rimenserger, Bern
Ernst Hildebrandt, Klagenfurt
Ludmila Vachotvá, Granwehr, Zürich

Výstavy

Autorská

1963 Čestmir Kafka, Galerie na Karlově náměstí, Praha
1972 ( nekonala se) Čestmír Kafka: Obrazy a Grafika ( Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě) https://cs.isabart.org/cart
1974 Čestmir Kafka, Galerie l'Escarbot, Le Landeron
1976 Čestmir Kafka, Galerie Hildebrand, Klagenfurt
1979 Čestmír Kafka: 10 listů z cyklu Veselé i vážné příběhy o spojování dvou věcí (1973 – 78), Minigalerie VÚVL Brno
1982 Čestmír Kafka: Obrazy z posledních let, ÚMCH, Praha
1984 Čestmír Kafka: Spojování, Galerie 55, Kladno
1984 Čestmír Kafka: Spojování a asambláže, Výstavní síň Na půdě, Těšínské divadlo, foyer, Český Těšín
1986 Čestmír Kafka: Spojování, asambláže, hmoty 1982 – 1985, Galerie Opatov, Praha
1986 Čestmír Kafka: Bílé obrazy, Malá galerie Stavoprojektu, Brno
1987 Čestmír Kafka: Spojování a archetypy, Sovinec
1988 Čestmír Kafka: Kresby a obrazy z let 1942 – 1947, Artotéka, OK v Praze 4
1989 Čestmír Kafka: Kresby, obrazy, Galerie Benedikta Rejta, Louny
1989 Čestmír Kafka: Trojí poslední směřování, Galerie Nová síň, Praha
1994 Čestmír Kafka: Obrazy, kresby, koláže, asambláže 1943 – 1988, Valdštejnská jízdárna, Praha
2002 Čestmir Kafka, Galerie Benedikta Rejta, Louny
2005 Čestmír Kafka: Obrazy, monotypy, práce na papíře, Rožmberský dům, Soběslav
2008 Čestmír Kafka: Krajiny možného konání, Topičův salon, Praha
2013 Čestmír Kafka, galerie Závodný, Mikulov

Kolektivní výstavy (Trasa 54)

1957 Trasa 54, Galerie mladých, Alšova síň Umělecké besedy, Praha
1959 Trasa 54, Galerie Fronta, Praha
1961 Tvůrčí skupina Trasa, Galerie Československý spisovatel, Praha
1964 Trasa, Galerie Václava Špály, Praha
1969 Trasa 1969, Výstavná sieň ZSVU, Bratislava, Mánes, Praha
2002 Trasa, Zámecká galerie Chagall, Karviná

Ostatní výstavy

viz IS abART: Kafka Čestmír (výtvaník/osoba na výstavách)

Život

Dílo