Ďábelský ostrov

Ďábelský ostrov (francouzsky Île du Diable) je vulkanický ostrov o rozloze 14 hektarů, náležející k Ďábelským ostrovům (fr. Îles du Salut – doslovně „ostrovy Spásy“). Leží asi 11 km od pobřeží Francouzské Guyany, jejíž je součástí. Nejvyšší místo se tyčí jen asi 40 metrů nad hladinu oceánu.

Ďábelský ostrov
Île du Diable
Stát	Francouzská Guyana Francouzská Guyana
Topografie
Rozloha	0,14 km²
Zeměpisné souřadnice	5°17′38″ s. š., 52°35′0″ z. d.
Nejvyšší vrchol	bezejmenný (40 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel	neobydlen
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V letech 1852 až 1946 tu byla trestanecká kolonie pro těžké zločince a na ostrově se nacházela francouzská trestnice, která byla otevřena Napoleonem III. Odhaduje se, že v tomto téměř století trvajícím období bylo do věznice posláno na 80 000 vězňů.^[1] V roce 1854 vyšel zákon, podle kterého zločinci po vypršení svého trestu museli na ostrově zůstat stejnou dobu, na kterou tam byli posláni, a tak se na zbytku ostrova začali usazovat.

Ve věznici panovaly extrémní podmínky. Vězni nemohli mít na sobě žádné oblečení kromě bot a pokrývky hlavy. Nechyběly samotky, kde byli vězni v absolutní tmě, spoutáni, s mřížemi nad hlavou, bez jakékoli ochrany před deštěm. Nechyběla nucená práce, jako např. stavba silnic, které nikam nevedly. Vyčerpaní po celém dni si nemohli odpočinout ani v noci, a to z důvodu nemožnosti se uchránit před netopýry, kteří se v noci probouzeli a sáli jejich krev.

Dům, v němž Alfred Dreyfus na ostrově pobýval.

Upíry se zabývá například dokument Nebezpečné ostrovy (Deadly Islands, 1. série, 5, díl „Čertův ostrov“ – pravděpodobně se jedná o nesprávný překlad názvu dabingovým týmem), v němž se průvodce pořadem Dave Salmoni pokuší zjistit, kolik je pravdy na těchto pověstech o netopýrech sajících krev vězňů, a ve vězeňské cele zkusí přespat. Netopýři na něj začnou létat, kousnou jej do nohy a lížou vytékající krev.

O podmínkách vězňů na Ďáblově ostrově byla též napsána divadelní hra, několik písní a knih, z nichž nejznámější je autobiografie Henri Charrièrea Motýlek (1970) o jeho útěku, která byla v roce 1973 převedena do filmové podoby.

Na ostrově byl 5 let vězněn důstojník Alfred Dreyfus, který byl k vyhnanství odsouzen ve vykonstruovaném soudním procesu za údajnou špionáž ve prospěch Německého císařství.^[1]