Ďáblický hřbitov
hřbitov v Praze From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Ďáblický hřbitov, při svém založení nazýván Pražský ústřední hřbitov,[1] se rozkládá v severní části Prahy na Střížkově, Ďáblická 564/2A, na rozhraní se čtvrtí Ďáblice[pozn. 1]. Svou rozlohou 14,3 hektarů je po Olšanských hřbitovech druhým největším hřbitovem v Praze[2]. Je památkově chráněn od roku 1958, v roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.
V městské části Ďáblice je také menší starý ďáblický hřbitov s rozlohou 0,2 ha založený v roce 1896.
Remove ads
Historie
Velký hřbitov byl vybudován v letech 1912 až 1914 v kubistickém slohu podle projektu architekta Vlastislava Hofmana.
Protože bylo potřeba nahradit dosavadní vnitropražské hřbitovy a odlehčit centrálním Olšanským hřbitovům, navrhla roku 1922 Státní regulační komise vybudovat tři velké hřbitovy na obvodu Prahy. Pro obyvatele na pravém břehu Vltavy v severovýchodní část Prahy měl sloužit tento ďáblický hřbitov, pro jihovýchodní část Prahy byl naplánován hřbitov na Chodovci a pro levý břeh Vltavy hřbitov v Ruzyni na Dlouhé míli. V červenci 1925 určil Městský úřad regulační v souhlasu se stanoviskem Státní regulační komise kromě jejich umístění i rozlohu, která měla dosáhnout 560 000 m².[3] Realizována však byla jen část plánu.[1]
Remove ads
Součástí
Podrobnější informace naleznete v článku Les vzpomínek.

V jižní části hřbitova je rozptylová loučka s novou obřadní síní. Vedle ní je také od roku 2015 Les vzpomínek, jedná se zhruba o tři sta vzrostlých stromů, k jejichž kořenům se v urnách z rozložitelného materiálu ukládá popel zesnulých. Kmeny památečních stromů jsou opatřeny dřevěnými cedulkami se jmény zemřelých.[4] Nedaleko je také od roku 2023 Luční hřbitov, určený k ekologickému pohřbívání těl do země.[5]
V severní části je také malá část, kde se ukládají ostatky neznámých osob, často obětí trestných činů a lidí bez domova, které z různých důvodů nebylo možné identifikovat. Tyto nelze podle zákona o pohřebnictví zpopelnit.[4]
V prostřední části hřbitova je Čestné pohřebiště bojovníků z barikád, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v roce 1945 od mostu Barikádníků.[6]
Podrobnější informace naleznete v článku Čestné pohřebiště III. odboje.
V severní části hřbitova je čestné pohřebiště popravených a umučených obětí komunismu v 50. letech, zřízené v devadesátých letech 20. století. Mimo jiných je zde pohřbena matka bratrů Mašínů a další. Na stejném místě byli pohřbíváni i padlí účastníci protinacistického odboje, údajně např. Jan Kubiš, Jozef Gabčík nebo Václav Morávek. Do roku 2014 zde byl pohřben v hromadném hrobě Josef Toufar, katolický kněz umučený v roce 1950 ve vyšetřovací vazbě (v roce 2014 exhumován a 12. července 2015 pohřben ve své farnosti v Číhošti na Vysočině).
Kromě toho zde od roku 1943 byly pohřbívány do společných hrobů ostatky neidentifikovaných osob, sebevrahů, lidských ostatků po pitvách apod. V neoznačených hrobech je zde pohřbeno i několik popravených nacistických zločinců, např. K. H. Frank.
Pohřbení
Související informace naleznete také v článku Kategorie:Pohřbení na Ďáblickém hřbitově.
Nachází se zde přes dvacet tisíc evidovaných řadových hrobů. V rodinném hrobě je zde pochován básník a překladatel Kamil Bednář, jeho manželka Emilie Bednářová a její sestra Ludmila Jiřincová.[7]
Společnou hrobku zde mají salesiáni. Je zde pohřbena také Anna Janatková.
Remove ads
Zajímavosti
Roku 1912 byla současně s Ďáblickým hřbitovem plánována výstavba nového městského hřbitova v Hostivaři, která se však nerealizovala. V témže roce se Elektrické podniky královského hlavního města Prahy začaly zajímat o možnost přepravy pohřbů elektrickými tramvajemi.[8]
Poznámky
- Podle Císařských povinných otisků map stabilního katastru Čech vydaných v letech 1824–1843 patřilo území hřbitova do katastru obce Ďáblice.
Reference
Související články
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads