Ďáblický hřbitov

Ďáblický hřbitov, při svém založení nazýván Pražský ústřední hřbitov,^[1] se rozkládá v severní části Prahy na Střížkově, Ďáblická 564/2A, na rozhraní se čtvrtí Ďáblice^{[pozn. 1]}. Svou rozlohou 14,3 hektarů je po Olšanských hřbitovech druhým největším hřbitovem v Praze^[2]. Je památkově chráněn od roku 1958, v roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.

Ďáblický hřbitov
Vstupní brána hřbitova
Lokalita
Stát	Česko Česko
Obec	Střížkov
Adresa	Praha 8-Střížkov
Zeměpisné souřadnice	50°8′11,04″ s. š., 14°28′46,92″ v. d.
Specifikace
Stavební sloh	kubismus
Odkazy
Kód památky	41368/1-2063 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V městské části Ďáblice je také menší starý ďáblický hřbitov s rozlohou 0,2 ha založený v roce 1896.

Historie

Velký hřbitov byl vybudován v letech 1912 až 1914 v kubistickém slohu podle projektu architekta Vlastislava Hofmana.

Protože bylo potřeba nahradit dosavadní vnitropražské hřbitovy a odlehčit centrálním Olšanským hřbitovům, navrhla roku 1922 Státní regulační komise vybudovat tři velké hřbitovy na obvodu Prahy. Pro obyvatele na pravém břehu Vltavy v severovýchodní část Prahy měl sloužit tento ďáblický hřbitov, pro jihovýchodní část Prahy byl naplánován hřbitov na Chodovci a pro levý břeh Vltavy hřbitov v Ruzyni na Dlouhé míli. V červenci 1925 určil Městský úřad regulační v souhlasu se stanoviskem Státní regulační komise kromě jejich umístění i rozlohu, která měla dosáhnout 560 000 m².^[3] Realizována však byla jen část plánu.^[1]

Součástí

Podrobnější informace naleznete v článku Les vzpomínek.

Les vzpomínek

V jižní části hřbitova je rozptylová loučka s novou obřadní síní. Vedle ní je také od roku 2015 Les vzpomínek, jedná se zhruba o tři sta vzrostlých stromů, k jejichž kořenům se v urnách z rozložitelného materiálu ukládá popel zesnulých. Kmeny památečních stromů jsou opatřeny dřevěnými cedulkami se jmény zemřelých.^[4] Nedaleko je také od roku 2023 Luční hřbitov, určený k ekologickému pohřbívání těl do země.^[5]

V severní části je také malá část, kde se ukládají ostatky neznámých osob, často obětí trestných činů a lidí bez domova, které z různých důvodů nebylo možné identifikovat. Tyto nelze podle zákona o pohřebnictví zpopelnit.^[4]

V prostřední části hřbitova je Čestné pohřebiště bojovníků z barikád, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v roce 1945 od mostu Barikádníků.^[6]

Podrobnější informace naleznete v článku Čestné pohřebiště III. odboje.

V severní části hřbitova je čestné pohřebiště popravených a umučených obětí komunismu v 50. letech, zřízené v devadesátých letech 20. století. Mimo jiných je zde pohřbena matka bratrů Mašínů a další. Na stejném místě byli pohřbíváni i padlí účastníci protinacistického odboje, údajně např. Jan Kubiš, Jozef Gabčík nebo Václav Morávek. Do roku 2014 zde byl pohřben v hromadném hrobě Josef Toufar, katolický kněz umučený v roce 1950 ve vyšetřovací vazbě (v roce 2014 exhumován a 12. července 2015 pohřben ve své farnosti v Číhošti na Vysočině).

Kromě toho zde od roku 1943 byly pohřbívány do společných hrobů ostatky neidentifikovaných osob, sebevrahů, lidských ostatků po pitvách apod. V neoznačených hrobech je zde pohřbeno i několik popravených nacistických zločinců, např. K. H. Frank.

Pohřbení

Související informace naleznete také v článku Kategorie:Pohřbení na Ďáblickém hřbitově.

Nachází se zde přes dvacet tisíc evidovaných řadových hrobů. V rodinném hrobě je zde pochován básník a překladatel Kamil Bednář, jeho manželka Emilie Bednářová a její sestra Ludmila Jiřincová.^[7]

Společnou hrobku zde mají salesiáni. Je zde pohřbena také Anna Janatková.

Zajímavosti

Roku 1912 byla současně s Ďáblickým hřbitovem plánována výstavba nového městského hřbitova v Hostivaři, která se však nerealizovala. V témže roce se Elektrické podniky královského hlavního města Prahy začaly zajímat o možnost přepravy pohřbů elektrickými tramvajemi.^[8]

Poznámky

1. Podle Císařských povinných otisků map stabilního katastru Čech vydaných v letech 1824–1843 patřilo území hřbitova do katastru obce Ďáblice.