Šimodská dohoda

Šimodská dohoda (下田条約; úplným názvem Smlouva o obchodu a plavbě mezi Japonskem a Ruskem, 日露和親条約) podepsaná 7. února 1855 byla první smlouvou uzavřenou mezi carským Ruskem a Japonskem, tehdy pod vládou šógunů. Následovala krátce po uzavření smlouvy z Kanagawy podepsané mezi Japonskem a Spojenými státy, kterou skončila 220 let trvající politika izolace Japonska (sakoku). Dohoda otevřela ruským lodím přístavy Nagasaki, Šimoda a Hakodate, zřídila ruský konzulát v Japonsku a stanovila hranice mezi Japonskem a Ruskem.^[2]

Šimodská dohoda
dohoda ze Šimody
Japonská kopie smlouvy ze Šimody ze 7. února 1855
Téma	smlouva o přátelství
Data
Podepsáno	7. února 1855
Místo podpisu	Šimoda
Strany
Signatáři	Morijama Einosuke Jevfimij Vasiljevič Puťjatin[1]
Země	Šógunát Tokugawa, Japonsko Ruské impérium
Obsah
Důvod	navázání styků

Japonská politika izolace

Od počátku sedmnáctého století šógunát Tokugawa izoloval zemi od vnějších vlivů. Zahraniční obchod probíhal jen s Holanďany a s Číňany a výhradně v Nagasaki, pod přísným dohledem vlády, která si podržela monopol. První kontakty mezi Japonskem a Ruskem navázali na ostrově Hokkaidó s klanem Macumae kupec Pavel Sergejevič Lebeděv-Lastočkin v roce 1778 a oficiální posel Adam Laxman v roce 1792.

Ivan Fjodorovič Kruzenštern v závěru své výpravy kolem světa dlel v letech 1804–1805 šest měsíců v nagasackém přístavu, ale navázat diplomatické či obchodní styky se mu nepodařilo.

V roce 1846 připlul do Japonska komodor James Biddle v čele americké výpravy, aby podle oficiálního pověření žádal otevření japonských přístavů obchodu, ale odmítnut odplul zpět.^[3]

Puťjatinova mise

Ruská fregata Pallada, na které připlul viceadmirál Jevfimij Vasiljevič Puťjatin do Japonska

O pár let později Rusové zjistili, že Spojené státy připravují cestu komodora Matthewa Perryho, který měl přimět Japonsko k otevření třeba i prostřednictvím politiky dělových člunů, bude-li to nezbytné. Pokud by uspěl, obávalo se Rusko většího amerického vlivu v tichomořské oblasti a v Asii a nejvýhodnější pozice Ameriky v Japonsku. Proto okamžitě obnovilo plány diplomatické výpravy na Dálný východ. Ruský ministr zahraničních věcí Karl Nesselrode jmenoval do čela mise viceadmirála Jevfimije Vasiljeviče Puťjatina. Výpravy se účastnilo několik sinologů, řada vědců a inženýrů a také spisovatel Ivan Alexandrovič Gončarov. Výprava čtyř lodí dosáhla Japonska 21. srpna 1853, po mnoha těžkostech a obtížném vyjednávání se podařilo smlouvu 7. února 1855 podepsat.

Smlouva o obchodu a plavbě mezi Japonskem a Ruskem (1855)

Šimodská smlouva obsahuje devět článků:

Článek	Obsah
I	Mír mezi Ruskou říší a Japonskou říší, ochrana osob a majetku obou států
II	Hranice mezi Japonskem a Ruskem se stanovuje mezi Etorofu a Urupem, přičemž status Sachalinu zůstává nerozhodnut
III	Šimoda, Hakodate a Nagasaki se otevřou pro ruské lodě
IV	Ztroskotaní námořníci dostanou pomoc
V	Barterový obchod je povolen v Šimodě a v Hakodate
VI	Ruský konzul se usídlí v Šimodě nebo v Hakodate
VII	Veškeré otázky nebo problémy týkající se Japonska rozhoduje japonská vláda
VIII	Vzájemná extrateritorialita pro občany Ruska a Japonska v druhé zemi
IX	Doložka nejvyšších výhod pro Rusko
XII	Smlouva bude ratifikována do 18 měsíců od podpisu

Smlouva otevřela Nagasaki, Šimodu a Hakodate ruským lodím k opravám a zásobení, ruský konzul získal povolení usídlit se v jednom z těchto měst a Rusko obdrželo doložku nejvyšších výhod. Hranice mezi Japonskem a Ruskem byla stanovena mezi ostrovy Etorofu a Urup s tím, že statut Sachalinu zůstal nerozhodnut.

Mapa znázorňující změny hranic v Kurilských ostrovech

Odkazy v kultuře

Den podpisu smlouvy se od roku 1981 v Japonsku připomíná jako Den severních teritorií.

V roce 1997 bylo v Japonsku natočeno anime Bakumacu no Spasibo,^[4] které je v Rusku známé jako Трудная дружба.^[5] Kazetu s filmem daroval japonský ministerský předseda Rjútaró Hašimoto ruskému prezidentu Borisi Jelcinovi v roce 1997 při nezávazném setkání v Krasnojarsku.^[6]