Šimon Makabejský

Šimon Makabejský zvaný Tasi nebo Saramel (zemřel 135 př. n. l. poblíž Jericha) byl vládce Judeje.^[2] Byl druhým synem Matitjáše, bratrem Jónatana a zakladatelem dynastie Hasmonejců (pojmenované po jejich předkovi jménem Asamon či Hasmon). Saramel hebrejsky znamená kníže Božího lidu, význam přezdívky Tasi není jasný.

Šimon Makabejský
Narození	2. století př. n. l.
Úmrtí	135 př. n. l. Jericho
Pohřben	Modiin
Potomci	Jan Hyrkán a Judas
Otec	Matatiáš
Příbuzní	Juda Makabejský, Jónatan Makabejský, John Gaddi a Eleazar Avaran (sourozenci) Alexandr Jannaios, Aristobulos I., Antigonus I a Absalom ben Johanan[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Oblast ovládaná Šimonem

     Situace roku 143 př. n. l.

     Dobytá území

Šimon se zúčastnil židovského povstání proti Seleukovské říši, vedené jeho bratry Judou Makabejským a Jónatanem. Kolem roku 163 př. n. l. podnikl vojenské tažení do Galileje na pomoc souvěrcům, kteří tam byli utlačováni, a dokázal je odvést zpět do Judeje (1 Makabejská 5,45-54).

Podporoval svého bratra Jónathana během seleukovských občanských válek o trůn i v konfliktu s helénistickými Židy. Antiochos VI. ho jmenoval stratégem pobřežní oblasti mezi Karmelem a Egyptem. Jeho pokusy osvobodit svého bratra Jónathana, kterého unesl král Diodotos Tryfón, pomocí výkupného nebo předáním rukojmí, selhaly. Jonathan byl v roce 143 př. n. l. zavražděn a Šimon byl schopen pouze zajistit jeho ostatky a pohřbít je v Modiinu.

V roce 142 př. n. l. potvrdil seleukovský král Démétrios II. Šimona jako velekněze a vládce Judeje poté, co Šimon uznal Démétria za krále. Šimon vládl až do roku 135 př. n. l. V roce 141 př. n. l. byl lidovým shromážděním starších a kněží zvolen etnarchou (vůdcem lidu) a zároveň ustanoven veleknězem.

Kolem roku 139 př. n. l. byla nová dynastie uznána římským senátem, když Šimonovi vyslanci dorazili do Říma (1 Mak 15,15-24). Přibližně ve stejné době také navázal diplomatické styky se Spartou (1 Mak 14,16-24).

Pravděpodobně v roce 137 př. n. l. nechal srovnat jeruzalémskou Akru se zemí poté, co vyhnal syrské okupační jednotky.

V únoru 135 byl na popud svého zetě Ptolemaia, syna Abubova, zavražděn v pevnosti Dok u Jericha spolu se svými dvěma nejstaršími syny Matitjášem a Judou. Třetí syn Jan Hyrkán po něm nastoupil jeho úřady. Šimonův vnuk Aristobulos I. přijal roku 104 př. n. l. titul krále.