Žížala hnojní
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Žížala hnojní (Eisenia fetida) je kroužkovec specializující se na dekompozici organického odpadu.
Remove ads
Popis
Délka těla je 50–150 mm. Zbarvení je „tygrované“. Prostomium je epilobické.[1]
Výskyt
Přirozeným biotopem jsou silně zamokřené půdy v listnatých i jehličnatých lesích.[1] Daří se jí v hnijící vegetaci, kompostu nebo hnoji. V půdě se vyskytují výjimečně, vyhledávají podmínky, v kterých ostatní žížaly nedokáží přežít.
Rozšíření
Žížala hnojní je původně palearktický druh,[1] dnes žije na všech kontinentech kromě Antarktidy.
Potrava
Potravu tvoří rostlinné zbytky a zbytky živočišného původu.[zdroj?!]
Význam
Žížala hnojní je vedle Eisenia andrei nejčastěji chovaný druh ve vermikulturách. Používána je nejen k zvětšení kvality hnojiv, ale i pro rybolov. Z rybářského hlediska se v ČR nejvíce hodí pro lov těchto druhů: lín, kapr, karas, okoun, candát, sumec ve velkém množství, parma, ostroretka, jelec, štika, ale i lososovité ryby.
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads