Abú Simbel

Abú Simbel (arabsky أبو سنبل‎ nebo أبو سمبل‎) je archeologická lokalita na území historické Núbie, dnes v jižním Egyptě, na západním břehu Násirova jezera, asi 290 km jižně od Asuánu. Nacházejí se zde dva starověké egyptské chrámy vytesané do skalního masivu ve 13. století př. n. l. v době vlády třetího panovníka 19. dynastie Ramesse II. Ve své době byly určeny nejen k provozování kultu významných egyptských bohů, ale i samotného krále a jeho oblíbené manželky královny Nefertari. Postupem času se přestaly využívat a Velký chrám byl nakonec z větší části pokryt písečnou dunou. Ke znovuobjevení došlo až na počátku 19. století.

Abú Simbel
Základní informace
Výstavba	1274 př. n. l.
Poloha
Adresa	Asuán, Egypt Egypt
Souřadnice	22°20′13″ s. š., 31°37′32″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na své nynější místo byly přeneseny v letech 1963–1968 v rámci mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie před zatopením budovanou Asuánskou přehradou. V roce 1979 byly zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO jako součást Núbijských monumentů mezi Abú Simbelem a Philae nacházejících se poblíž Asuánu. Jsou jedním z nejnavštěvovanějších turistických cílů v Egyptě.

Popis

Velký chrám

Velký chrám neboli Chrám Ramesseho oblíbeného Amonem (Per Ramessu merej Amon) byl zasvěcen bohům Reovi, Ptahovi a bohu-faraonu Ramessemu II. Chrám má východozápadní orientaci, přičemž zadní svatyni se sedícími sochami bohů osvětlují paprsky vycházejícího slunce pouze dvakrát do roka, v době jarní a podzimní rovnodennosti (22. února a 22. října).

Ke vstupu do chrámu vede široká rampa a jeho průčelí tvoří čtyři až 22 m vysoké sochy Ramesse II. sedícího na trůnu. Každá socha má své jméno: (zleva) Slunce vládců, Vládce Obou zemí, Miláček Amona a Miláček Atuma.^[1] U jejich nohou jsou vytesány podobizny dalších členů královské rodiny: jeho hlavní manželky Nefertari Meritmut, královny matky Mut-Tuj, nejstarších dvou synů a jeho prvních šesti dcer. Severně od soch stála svatyně Slunce, jižně malý chrám Zrození. Nad vstupem do chrámu je do skály vytesána socha boha Ré-Harachteje (boha slunce Re po splynutí s Horem). Po obou stranách sochy je reliéf panovníka obětujícího bohu.^[2] Na horním okraji průčelí je pás s 22 sochami sedících paviánů. Průčelí je vysoké 33 m a široké 38m. Na jižním konci je ve skále vytesána Svatební stéla, která popisuje Ramessův sňatek s chetitskou princeznou ve 34. roce jeho vlády.

Dvojice chrámů v Abú Simbelu po přesunu

Uvnitř chrámu se vstupuje do Velké pilířové síně s osmi pilíři ve dvou řadách. Na stěnách dominují polychromované reliéfy s vyobrazením vojenských tažení Ramesse II., včetně bitvy u Kadeše. Menší scény zobrazují panovníkovo setkávání s různými bohy, kterým přináší oběti. Následuje Malá pilířová síň se čtyřmi pilíři. Dlouhou osu chrámu ukončuje zadní svatyně se sochami sedících bohů, jimž byl chrám zasvěcen. ^[2]

Malý chrám

Interiér Malého chrámu

Malý chrám byl zasvěcen bohyni Hathor a faraónově manželce královně Nefertari. Rovněž jeho průčelí tvoří sochy vysoké až 10 m, v tomto případě jde o čtyři zpodobnění Ramesse II. a dvě Nefertari. Jedná se o jeden z mála případů v egyptském umění, kdy sochy krále a jeho manželky mají stejnou velikost. Tradičně stály sochy královen vedle soch faraona, ale sahaly mu pouze do výše kolen.

Vchod ústí do síně se šesti pilíři, pokračuje příčnou síní a končí svatyní. Podobně jako Velký chrám je i Malý chrám orientován východozápadně. Je hluboký 21 m a je vytesán ve skále. Jeho výzdoba je náboženská, hlavním motivem je královský manželský pár ve společnosti egyptských bohů.^[2] Svatyně vytesaná do skály a dvě boční komory jsou propojeny s příčnou předsíní a jsou zarovnány s osou chrámu.

Historie objevu

Švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt v roce 1813 na svém putování po Núbii navštívil lokalitu Abú Simbelu, kde stál na břehu Nilu krásný starověký chrám (Malý chrám). V jeho sousedství přitom objevil části velkých soch vyčnívajících z písku na úbočí pahorku. Předpokládal, že na tomto místě může být další stavba. Po svém návratu do Káhiry o tom informoval amatérského archeologa Giovanniho Battistu Belzoniho, který v roce 1817 odjel do Abú Simbelu s přesvědčením, že najde poklad. Začal postupně odhrabávat navátý písek z okolí soch a objevil horní část vchodu. 1. srpna 1817 pronikl do interiéru Velkého chrámu.

V následujících letech byla stavba postupně očištěna od písku a započal vědecký výzkum obou chrámů v lokalitě Abú Simbel. Anglický politik a sběratel starožitností William John Bankes zde v roce 1819 objevil hieroglyfické nápisy a kartuše na odkrytých sochách, podle nichž Jean-François Champollion později identifikoval jméno Ramesse II., stavitele chrámu. Sám Champollion navštívil Abú Simbel v roce 1829 v rámci francouzsko-toskánské expedice s cílem shromáždit data, která by ověřila správnost jeho hieroglyfického systému. Během svého pobytu expedice okopírovala všechny chrámové reliéfy a nápisy. Další výpravy do Abú Simbelu vedl v roce 1830 Robert Hay a v roce 1844 Karl Richard Lepsius. Ve 2. polovině 19. století začala být vedle kreseb a skic pořizována i fotografická dokumentace.

Začátkem roku 1893 musela být odstraněna část převislých skal nad Velkým chrámem, jejichž případné zřícení ohrožovalo sochy na průčelí. Odstraněná skála byla použita k vybudování dvou zdí v čele prohlubně mezi oběma chrámy, aby se zabránilo hromadění dalšího naplaveného písku, který by znovu zasypal Velký chrám, a k vybudování tvrdého kamenného svahu. Fasáda Velkého chrámu byla od písku zcela očištěna až v roce 1909, kdy podle projektu Alessandra Barsantiho byla před chrámy vytvořena široká plošina, kterou držela na místě opěrná zeď podél břehu řeky. Z plošiny bylo směrem k řece instalováno nové schodiště. Během těchto prací byla podél terasy před kolosy objevena řada soch, střídající postavu faraona a boha Ré-Harachteje. Byla také nalezena dříve neznámá malá budova, nyní známá jako kaple Re-Harachteje.

Přesun chrámů

Sochy Ramesse II. při přesunu chrámů (1967)^[3]

Přípravy na relokaci a záchranu chrámů v Abú Simbelu před stoupajícími vodami Nilu kvůli plánované Velké asuánské přehradě započaly v roce 1959. Šlo především o vyhlášení mezinárodní dárcovské kampaně a vytvoření plánů přesunu. Po zvážení několika variant bylo v roce 1963 rozhodnuto, že oba hrámy budou rozřezány a přesunuty asi o 200 metrů na západ do uměle vytvořených pahorků na břehu budoucí přehrady.

Samotný přesun pak probíhal v letech 1964 až 1968 a stál 42 milionů USD (o tuto částku se zasloužily především egyptská vláda a organizace UNESCO). Podílely se na něm stavební firmy z pěti zemí (Německo, Švédsko, Itálie, Francie, Egypt).

Oba chrámy musely být rozřezány na 1042 velkých bloků o váze až 30 tun (v průměru měly 20 tun), očíslovány, převezeny na novou lokaci o 65 metrů výše a tam po restaurování znovu sestaveny. Na stavbě pracovalo kolem 1 700 dělníků a 200 odborníků. Slavnostní otevření se konalo 22. září 1968. ^[4] Mnohými je tento přesun dosud považován za největší počin archeologického inženýrství v historii.

Perličkou místních průvodců je upozorňování na chybu, ke které došlo při sestavování chrámu Ramesse II. Sluneční paprsek, který prochází jeho částí, dnes ukazuje rovnodennost s rozdílem jednoho dne oproti původní stavbě. Vzhledem k rozsahu celého projektu jde ovšem o chybu zcela nepatrnou.