Třída Admiralen

Třída Admiralen (Admiralenklasse) byla třída torpédoborců nizozemského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1928–1942. Všechny lodě bojovaly ve druhé světové válce a byly v ní potopeny.

Třída Admiralen
Hr. Ms. Kortenaer
Obecné informace
Uživatel	Nizozemské královské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	8
Zahájení stavby	1925–1928
Spuštění na vodu	1926–1930
Uvedení do služby	1928–1931
Osud	všechny byly potopeny
Předchůdce	třída Wolf
Nástupce	třída Gerard Callenburgh
Technické údaje podtřídy Van Ghent[1]
Výtlak	1316 t (standardní) 1640 t (plný)
Délka	98,2 m (max.)
Šířka	9,53 m
Ponor	2,97 m
Pohon	2 parní turbíny, 3 kotle 2 lodní šrouby 31 000 hp
Rychlost	36 uzlů
Dosah	3200 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	129
Výzbroj	4× 120mm kanón (4×1) 2× 75mm kanón (2×1) 4× 12,7mm kulomet (4×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 4× vrhač, 32 min
Letadla	1× hydroplán Fokker C.VII
Technické údaje podtřídy Van Galen[2]
Výtlak	1316 t (standardní) 1650 t (plný)
Dosah	3300 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	120
Výzbroj	4× 120mm kanón (4×1) 1× 75mm kanón 4× 40mm kanón (4×1) 4× 12,7mm kulomet (4×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 4× vrhač
Letadla	1× hydroplán Fokker C.VII

Stavba

Třída byla vyvinuta jako náhrada zastaralých prvoválečných torpédoborců třídy Wolf. Postavena byla nizozemskými loděnicemi s pomocí anglické loděnice Yarrow (ta byla v té době největším stavitelem torpédoborců na světě). Vyvinuty byly na základě britského prototypu HMS Ambuscade. Kanóny dodala švédská firma Bofors. Vylepšením bylo přidání průzkumného plovákového letadla. Na palubě nebyl katapult, takže letoun byl na hladinu spuštěn jeřábem.

Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Tvořily dvě skupiny s mírně odlišnou konstrukcí. Do stavby se zapojily loděnice De Schelde ve Vlissingenu, Burgerhout v Rotterdamu a Fijenoord ve Schiedamu. Do služby byly přijaty byly v letech 1928–1931.^[1][2]

Jednotky třídy Admiralen:

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Osud
Hr. Ms. Van Ghent (GT, ex De Ruyter, DR)	De Schelde	1925	13. října 1926	31. května 1928	Roku 1933 přejmenován, aby jméno mohl získat stejnojmenný křižník. Sloužil v Nizozemské východní Indii (NVI) jako součást sil pod velením admirála Karla Doormana. Dne 15. února 1942 najel v Karimatském průlivu na útes a byl opuštěn. Posádku převzal torpédoborec Hr. Ms. Banckert, který jej potopil dělostřelbou.[1]
Hr. Ms. Evertsen (EV)	Burgerhout	1925	29. prosince 1926	31. května 1928	Sloužil v NVI. Dne 1. března 1942 byl bitvě v Sundském průlivu těžce poškozen japonskými torpédoborci Širakumo a Murakumo. Posádka s ním najela na mělčinu u ostrova Sebuku a zničila jej.[3]
Hr. Ms. Kortenaer (KN)	Burgerhout	1925	30. června 1927	3. září 1928	Slouži v NVI. Dne 27. února 1942 byl potopen torpédem vypuštěným z těžkého křižníku Haguro během bitvy v Jávském moři.[1]
Hr. Ms. Piet Hein (PH)	Burgerhout	1925	2. dubna 1927	25. ledna 1928	Sloužil v NVI. Dne 19. února 1942 potopen torpédem vypuštěným japonským torpédoborcem Asašio v bitvě v Badungském průlivu.[1]
Hr. Ms. Van Galen (VG)	Fijenoord	1927	28. června 1928	22. října 1929	Na začátku druhé světové války se nacházel v Nizozemsku. Účastnil se obrany Rotterdamu, kde byl 10. května 1940 potopen německým náletem.[2]
Hr. Ms. Witte de With (WW)	Fijenoord	1927	12. září 1928	20. února 1930	Sloužil v NVI. Po bitvě v Jávském moři doprovázel poškozený křižník HMS Exeter (68). Přitom byl 1. března 1942 poškozen japonskými letadly a druhý den potopen.[3]
Hr. Ms. Banckert (BK)	Burgerhout	1928	14. listopadu 1929	14. listopadu 1930	Sloužil v NVI. Kvůli poškození japonskými bombardéry nebyl schopen uniknout před postupujícími Japonci. Dne 2. března 1942 byl potopen v přístavu Surabaya. Japonci byl vyzvednut a 20. dubna 1944 zařazen do císařského námořnictva jako hlídkový člun č. 106 (第106号哨戒艇 Dai-106-gó šókaitei). Opravy ale nebyly zcela dokončeny.[3] Po válce byl vrácen Holandsku a v září 1949 potopen jako cvičný cíl.[2]
Hr. Ms. Van Nes (VN)	Burgerhout	1928	20. března 1930	12. března 1931	Sloužil v NVI. Dne 17. února 1942 byl při doprovodu transportní lodě Sloet van de Beele potopen letadly z japonské letadlové lodě Rjúdžó.[2]

Konstrukce

Hr. Ms. Evertsen

Hr. Ms. Witte de With

První skupina (Van Ghent)

Výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny, dva 75mm kanóny, čtyři 12,7mm kulomety a dva trojité 533mm torpédomety. Dále byly vyzbrojeny čtyřmi vrhači hlubinných pum a unesly až 32 námořních min. Pohonný systém tvořily tři kotle Yarrow a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 31 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 3200 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.^[1]

Druhá skupina (Van Galen)

Torpédoborce druhé skupiny se lišily zejména vylepšenými kotly a zásobou paliva zvětšenou o 30 tun. Dosah se zvětšil na 3300 námořních mil při rychlosti 15 uzlů. Modifikovanou výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny, jeden 75mm kanón, čtyři 40mm kanóny, čtyři 12,7mm kulomety a šest 533mm torpédometů. Zachovány zůstaly také vrhače hlubinných pum.^[2]