Richard Adolf Zsigmondy

Adolf Richard Zsigmondy (1. dubna 1865 Vídeň, Rakousko – 23. září 1929 Göttingen, Německo) byl rakouský chemik, který v roce 1925 získal Nobelovu cenu za důkaz heterogenní povahy koloidních roztoků. Na severní hemisféře, na odvrácené straně Měsíce, je po něm pojmenován kráter Zsigmondy.^[2][3]

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Adolf Richard Zsigmondy
Narození	1. dubna 1865 Vídeň
Úmrtí	23. září 1929 (ve věku 64 let) Göttingen
Místo pohřbení	Městský hřbitov Göttingen
Bydliště	Vídeň
Alma mater	Mnichovská univerzita (do 1889) Vídeňská univerzita Technická univerzita Vídeň
Povolání	fyzik, chemik, vynálezce a profesor
Zaměstnavatelé	Univerzita v Göttingenu Humboldtova univerzita Univerzita Štýrský Hradec
Ocenění	Laura R. Leonard Prize (1923) Nobelova cena za chemii (1925)
Nábož. vyznání	luteránství
Rodiče	Adolf Zsigmondy
Příbuzní	Karl Zsigmondy, Otto Zsigmondy a Emil Zsigmondy (sourozenci) Jenő Zsigmondy (bratrancův syn)[1]
Funkce	profesor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Zsigmondy napřed vystudoval na technice ve Vídni kvantitativní analýzu a pak si doplnil znalosti z organické chemie na univerzitě v Mnichově. Po skončení svého studia se stal soukromým docentem na univerzitě v Berlíně. Roku 1907, po tříleté práci ve sklárně v Jeně, ho jmenovali profesorem anorganické chemie a po nějaké době ředitelem ústavu anorganické chemie na univerzitě v Göttingenu.

Vědecká činnost

Celou svoji vědeckou činnost se snažil Zsigmondy věnovat studiu koloidní chemie. Nejdříve se věnoval duhové barvě na skle a porcelánu, po nějaké době přešel na studium způsobu získávání koloidních roztoků a jejich ultrafiltrace. Roku 1903 se podařilo jemu a H. F. Siedentopfovi sestrojit ultramikroskop a roku 1922 ultrafiltr. S těmito pomůckami pak Zsigmondy objevil klasifikaci koloidních částeček podle viditelnosti v ultramikroskopu, a také podle vzájemného působení s rozptýleným prostředím.

Objevy Zsigmondy v oblasti koloidů měly velký význam především pro poznání živé přírody, protože všechny procesy probíhající v živých organismech jsou spojeny s koloidní povahou protoplazmy.