Alan García

Alan Gabriel Ludwig García Pérez (23. květen 1949, Lima – 17. dubna 2019, Lima^[1]) byl peruánský politik. Dvakrát byl prezidentem Peru, v letech 1985–1990 a 2006–2011. Od roku 1985 byl předsedou středolevicové strany Alianza Popular Revolucionaria Americana - Partido Aprista Peruano.

Alan García
Alan García v Brazílii (9. prosince 2006)
44. a 47. prezident Peru
Ve funkci: 28. července 2006 – 28. července 2011
Předseda vlády	Jorge del Castillo Yehude Simon Javier Velásquez José Antonio Chang Rosario Fernández
Viceprezident	Luis Giampietri Lourdes Mendoza
Předchůdce	Alejandro Toledo
Nástupce	Ollanta Humala
Ve funkci: 28. července 1985 – 28. července 1990
Předseda vlády	Luis Alva Castro Armando Villanueva Luis Alberto Sánchez Guillermo Larco Cox
Viceprezident	Luis Alberto Sánchez Luis Alva Castro
Předchůdce	Fernando Belaúnde Terry
Nástupce	Alberto Fujimori
Stranická příslušnost
Členství	Alianza Popular Revolucionaria Americana
Rodné jméno	Alan Gabriel Ludwig García Pérez
Narození	23. května 1949 Lima
Úmrtí	17. dubna 2019 (ve věku 69 let) Lima, Peru Peru
Příčina úmrtí	střela do hlavy
Choť	Carla Buscaglia (rozvod) Pilar Nores de García
Děti	Carla García Buscaglia
Sídlo	Lima
Alma mater	Pontificia Universidad Católica del Perú Universidad Nacional Mayor de San Marcos Universidad Complutense de Madrid Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne
Profese	politik, advokát, spisovatel, právník a sociolog
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	řetěz Řádu Isabely Katolické (2008) Maďarský záslužný řád Řád osvoboditele generála San Martína
Podpis
Webová stránka	http://www.presidencia.gob.pe/
Commons	Alan García
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Vystudoval právo, politologii a sociologii.

Jeho první prezidentské období provázela hluboká ekonomická krize. Snažil se jí vyřešit znárodněním bank, jenže to spustilo masivní inflaci. To vedlo ke vzestupu maoistické organizace Světlá stezka, k jejímuž potlačení García použil řadu brutálních opatření, která dále snížila jeho popularitu. Za vlády svého nástupce Alberta Fujimoriho musel García dokonce odejít do exilu, nejprve do Kolumbie, posléze do Francie.

Do země se vrátil po Fujimorově pádu roku 2001 a znovu kandidoval v prezidentských volbách. V nich ovšem podlehl Alejandro Toledovi. Přesto se nakonec do prezidentského úřadu vrátil, a to roku 2006, kdy porazil Ollanta Humalu, masivně podporovaného venezuelským prezidentem Hugo Chávezem, který následně Garcíu dokonce obvinil ze zfalšování voleb.

Ve svém druhém období přivedl Peru k sedmiprocentnímu růstu HDP. Blízko měl García zejména k brazilskému prezidentovi Lula da Silvovi. Napsal též řadu knih.

Byl obviněn z braní úplatků od brazilské stavební firmy Odebrecht. Když ho 17. dubna 2019 přišla zatknout policie, zastřelil se.^[2][3][4][5]

Vyznamenání

• velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 24. října 2008 – udělil král Juan Carlos I.^[6]
• velkokříž s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky – Maďarsko, 2008
• velkokříž s řetězem Řádu andského kondora – Bolívie

Dílo

• 1981: A la Inmensa Mayoría: Discursos
• 1982: El Futuro Diferente
• 1987: El Desarme Financiero: Pueblo y Deuda en América Latina
• 1990: La Revolución Regional
• 1991: La Defensa de Alan García
• 1992: El Nuevo Totalitarismo
• 1994: El Mundo de Maquiavelo
• 1997: La Falsa Modernidad
• 1997: Siete Tesis Erróneas del Neoliberalismo en América Latina
• 1999: Mi Gobierno Hizo la Regionalización
• 2000: La Década Infame: Deuda Externa 1990–1999
• 2003: Modernidad y Política en el Siglo XXI: Globalización con Justicia Social
• 2005: Sierra Exportadora: Empleo, Modernidad y Justicia en Los Andes
• 2011: Contra el Temor Económico: Creer en el Perú
• 2012: Pida la Palabra: Por la Libertad, la Plenitud y el Exito
• 2012: Pizarro, el Rey de la Baraja: Política, confusión y dolor en la Conquista
• 2013: Noventa años de aprismo: Hay, hermanos, muchísimo que hacer