Aleš Balcárek

Aleš Balcárek, též Alexandr (21. února 1840, Šumvald^[1] – 1. května 1862, Praha^{[2][p 1]}) byl moravský básník 19. století.

Aleš Balcárek
básník Aleš Balcárek
Narození	21. února 1840 Šumvald Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	1. května 1862 (ve věku 22 let) nebo 8. května 1862 (ve věku 22 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Příčina úmrtí	smrt pádem
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	korektor, prodejce knih, student techniky
Vzdělání	nedokončené střední
Období	1859–1860
Žánr	poezie
Vlivy	Ján Kollár, Vincenc Furch, Jan Neruda
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pokřtěn byl jako Alexandr, narodil se v rodině mydláře Antona Balcárka (1809–1855) a jeho manželky Barbory, rozené Kouřilové (1815–??).^[1] Matka mu zemřela o rok později (25. 9. 1841)^[3] a otec se znovu oženil. Celkem se Anonínu Balcárkovi narodily dvě děti z prvního a osm dětí z druhého manželství.^[4]

Jako osmiletý byl poslán na výměnu („na handl“) do německy mluvící oblasti, školu absolvoval v Uničově. Postoupil do latinského gymnázia v Olomouci, kde byl také zpěvákem v kostele svatého Mořice. Po konfliktu s vedením školy kvůli účasti na zakázané večerní slavnosti („Vínku“) se neodvážil absolvovat maturitu v Olomouci a odjel do Vídně. Ani zde maturitu nesložil a živil se opisováním not a prodejem knih. Poté, co dostal nabídku na místo korektora v pražských Humoristických listech, přesídlil do Prahy.^[5]

Koňská brána (Světozor, 1876)

30. dubna 1862 utrpěl vážné zranění po pádu (možná úmyslném skoku) z Koňské brány^[6] a ještě téže noci zemřel v nemocnici.^[2]

Byl pohřben na IV. Olšanském hřbitově,^[7] obřad vedl vyšehradský děkan Václav Štulc.^[8] Jeho hrob je označen slovy „Zhynula naděje“ a „Moravan“.^[9]

Tvorba

Ve své době byl považován za nejpopulárnějšího básníka Moravy.^[zdroj?] Kvůli brzkému skonu však nemohl svou tvorbu plně rozvinout. Byl ovlivněn dobovým romantismem, historismem a panslavismem. Ve svých básních se obracel ke slovanství a opěvoval i krásy Moravy a její historii. (Lidové noviny však v roce 1913 zveřejnily recenzi vydání Balcárkova díla, ve kterém anonymní kritik dovozuje, že Balcárek byl epigonem obrozeneckých básníků i svých současníků (Nerudy a Hálka.^[10] Moderní kritika naopak oceňuje, že Balcárek ve svém vývoji překonával idealizování charakteristické pro Jána Kollára a že směřoval k modernějšímu básnickému projevu představovanému májovci.^[11])

Knižní vydání

• Aleksandra Balcárka Pozůstalé básně, věnované od zvěčnělého spisovatele čackému, vlastimilovanému študentstvu moravskému (vydali přátelé jeho v Praze žijící; Praha, J. Grégr a Fr. Šimáček, 1862)^[12]
• Moravana Aleše Balcárka Zůstalé básně věnované od zvěčnělého básníka čackému, vlastimilovnému študentstvu moravskému (Praha, Fr. A. Urbánek, 1874)
• Básně Moravana Alše Balcárka se zbytky jeho denníku a korrespondence (vydání uspořádal, úvodem a poznámkami opatřil Miloslav Hýsek; V Praze, Fr. A. Urbánek, 1913)
• Z díla Alše Balcárka (výbor uspořádal a úvodem opatřil Bedřich Slavík; V Uničově, Okresní osvětový sbor, 1937)^[13]

Ukázka

Znáš, ty světe, ony vábné kraje,
kdežto znějí staré slávy báje,
Velehrad kde někdy stál,
Svatopluk král panoval.