Algirdas

Algirdas (litevsky Algirdas, polsky Olgierd, bělorus. Альгерд, rus. Ольгерд, 1296/1304 – 1377) byl litevský velkokníže, syn Gediminase z dynastie Gediminovců.

Algirdas
litevský velkokníže
ilustrace ze Sarmatiae Europeae descripti (1578)
Doba vlády	1320-1345
Narození	1296/1304?
Úmrtí	24. května 1377 Vilnius
Předchůdce	Jaroslav z Vitebska
Nástupce	Juliana Tverská
Manželky	Maria z Vitebska († před 1349) Juliana Tverská (Uljana) († 1391)
Potomci	Vladislav II. Jagello Skirgaila Korybut Dymitrij Švitrigaila
Dynastie	Gediminovci
Otec	Gediminas
Matka	Jewna
Příbuzní	Aldona Anna Litevská, Augusta Anastázie Litevská, Kęstutis[1][2], Koriat, Lubart, Narimont, Jevnuta, Manovít a Alžběta Gedyminovna (sourozenci) Alžbeta Bonifácia, Hedwig Jagiellon, Vladislav III. Varnenčik[3][4] a Kazimír IV. Jagellonský (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Dne 1. listopadu 1338 v Rize spolu s otcem a bratrem Narymontem uzavřel smír s křižáckým řádem. Po otcově smrti roku 1341 obdržel v dědictví Aukštaitiju, horní Litvu a vládl společně s bratrem Kęstutisem, který obdržel Žmuď. V roce 1346 po vítězství nad křižáky získal vliv ve Pskovu a Velikém Novgorodu. Obsazením území pod vlivem Polska vyvolal polsko-litevskou válku v letech 1349 až 1351. Roku 1351 začal konflikt s Mongoly, vítězně zakončený v roce 1363 bitvou na Sinných Vodách a připojením Kyjeva k Litvě. V letech 1368 a 1370 podnikal válečné výpravy proti Moskvě na obranu svého švagra, velkoknížete tverského Michala II., kdy podvakrát obnovil jeho vládu a poplenil oblast Moskvy. Naposled a neúspěšně se pokusil zaútočit na Moskvu roku 1373. Během panování vyjednával jak s katolickou církví, tak i s pravoslavím o přijetí křtu. Roku 1375 přemluvil patriarchu Konstantinopole k vytvoření na Rusku nezávislé metropole „Kyjeva, Rusi a Litvy“. Po své smrti odkázal moc synovi Jogailovi (ten se pak roku 1386 stal polským králem jako Vladislav II. Jagello).

Manželství a potomci

Ze dvou manželství měl 23 dětí. Politicky významní byli tito synové:

• Skirgaila Ivan (okolo 1354 – 23. prosince 1394 Kyjev), kníže trocký 1382–1392 a kyjevský 1394,
• Korybut Dymitrij (okolo 1355 – po 1404), kníže novgorodský 1386 – 1392/93,
• Vladislav II. Jagello (kolem 1362 – 1. června 1434 (v Grodku Jagellonském)), velký kníže litevský 1377–1381, 1382–1392, král Polska od r. 1386 – odtud polské jméno Vladislav II.,
• Švitrigaila (kolem 1373 – 10. února 1452 v Lucku), kníže vitebský v letech 1392–1393 a 1430–1436, podolský 1400–1402, novgorodský 1404–1408 a 1420–1438, černihivský 1419–1430, velkokníže litevský 1430–1432, pán Volyně 1437–1452.

Další děti:

• Hedvika, manželka Jana III. Osvětimského^[5]

Ohlas v české literatuře

• Julius Zeyer oslavil Algirdase formou veršovaného hrdinského eposu Olgerd Gejštor, který souzněl s českým národním obrozením, vyvolal pochopitelný ohlas a opakovaná knižní vydání, naposledy v edici školní četby SNDK s ilustracemi Jana Zrzavého z roku 1958.