Aloisia Veitová

Aloisia Veitová (18. července 1891 Pontebba – 6. prosince 1940 vyhlazovací centrum Hartheim, zámek Hartheim, Alkoven) byla sestřenicí Adolfa Hitlera z druhého kolene^[2] a obětí nacistických vražd osob s postižením.

Aloisia Veitová
Narození	18. července 1891 Pontebba Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. prosince 1940 (ve věku 49 let) vyhlazovací centrum Hartheim (zámek Hartheim), Alkoven Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	usmrcení v plynové komoře
Bydliště	Rosenburg (1931) Všeobecná nemocnice města Vídně (1932) Am Spiegelgrund clinic (1932–1940) Ybbs Pflegezentrum (1940) Vyhlazovací centrum Hartheim (od 1940) Štýrský Hradec Vídeň
Rodiče	Josef Veit a Aloisia Veit
Příbuzní	Josef Veit, Viktoria Veitová a Josefa Veitová (sourozenci) Adolf Hitler (prastrýc)[1] Josepha Schicklgruberová (prababička) Konrad Pracher (custodian) Maria Pracher (pěstounka)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Aloisia Veitová pocházela z rodu Schicklgruberů. Její prababička z otcovy strany Josepha Schicklgruberová a babička Adolfa Hitlera z otcovy strany Maria Anna Schicklgruberová byly sestry.^[2] Kvůli „nápadnému chování“ byla 26. ledna 1932 umístěna do ústavu Am Steinhof ve Vídni,^[3] kde strávila devět let na uzavřených odděleních. Podle jejího pacientského spisu trpěla „schizofrenní duševní poruchou s perplexí a depresí, roztržitostí, smyslovými iluzemi a bludy“.

Dne 28. listopadu 1940 byla převezena do vídeňského městského sanatoria a pečovatelského domu v Ybbs an der Donau, odkud byla dne 6. prosince 1940 transportována do nacistického vyhlazovacího centra Hartheim a usmrcena v plynové komoře.

Americký historik Timothy W. Ryback žijící v Salcburku a soukromý badatel Florian M. Beierl pátrají od srpna 2004 po osudu Aloisie Veitové ve spolupráci s mnichovským soudním patologem Wolfgangem Eisenmengerem. Své dokumentární poznatky zveřejnili v roce 2005.^[4]

Literatura

• NEUMANN, Hans-Joachim; EBERLE, Henrik. Bergisch Gladbach: Lübbe-Verlag, 2009. ISBN 978-3-7857-2386-9.
• Annette Hinz-Wessels: Aloisia Veit – Ein „Euthanasie“-Opfer aus Hitlers Familie. In: Petra Fuchs, Maike Rotzoll, Ulrich Müller, Paul Richter, Gerrit Hohendorf (Hrsg.): „Das Vergessen der Vernichtung ist Teil der Vernichtung selbst“. Lebensgeschichten von Opfern der nationalsozialistischen „Euthanasie“. Wallstein, Göttingen 2007, ISBN 978-3-8353-0146-7, S. 274ff. (neanalyzováno).