Anatolské bejliky

Anatolské bejliky (turecky Anadolu beylikleri, osmansky Tavâif-i mülûk) nebo turecké bejliky v Anatolii jsou souhrnná označení pro skupinu drobných tureckých knížectví ve středověké Anatolii (Malé Asii) po pádu Seldžucké říše a předcházející Osmanské říši. Osmanský stát byl původně jedním z anatolských bejliků. Původ bejliků sahá až do období konce 11. století, kdy byli správou nad různými částmi Seldžucké říše pověřováni regionální vládci zvaní bejové.

Na začátku 14. století

Začátek 15. století, Osmanská říše zeleně

Anatolské bejliky Tavâif-i mülûk Anadolu beylikleri ←  ←  ←  13.–16. století  →  →
Geografie Anatolské bejliky (různé barvy) ve 14. století
Hlavní město	různá
Obyvatelstvo
Jazyky	turečtina, anatolská staroturečtina, středověká řečtina, arabština, perština
Náboženství	sunnitský islám
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie (bejliky)
Vznik	11. století – lokální vlády bejů 13. století – vznik dalších bejliků s rozpadem Rúmského sultanátu
Zánik	16. století – poslední bejlik anektován Osmanskou říší
Státní útvary a území
Předcházející Rúmský sultanát Ílchanát Arménské království v Kilíkii Následující Ílchanát Osmanská říše

Vznik relativně nezávislých knížectví souvisí se zánikem Seldžucké říše a zejména pak s rozpadem Rúmského sultanátu způsobeným vpádem Mongolů v druhé polovině 13. století. Tento proces pokračoval také ve století následujícím. Politicky slabé rozdrobené bejliky představovaly vhodný prostor k vytvoření nové říše. Dočasně se v oblasti prosadil Mongoly založený Ílchanát, původně součást mongolské veleříše. Historicky předcházely Osmanské říši, kterou založil bej Osman Ghazi. Osmanovo malé knížectví s územím okolo města Söğüt bylo původně jedním z mnoha anatolských bejliků. Osman pokračoval v nájezdech proti slábnoucí Byzanci, přičemž se vyhnul konfliktu s jeho silnějšími tureckými sousedy. Za jeho nástupců osmanský stát zesílil natolik, aby si mohl podmanit další drobná knížectví a sjednotit je do mocné říše.

Seznam anatolských bejliků

Anatolské bejliky vyobrazené na Katalánském atlasu

Anatolské bejliky s vlajkami dle Katalánského atlasu:

• Ajdin (1300–1425)
• Ahiler (asi 1290–1362)
• Ahis (1230–1392)
• Alanye (1293–1471)
• Bafra (14. století–1460)
• Canik (kolem 1330–1460)
• Çubuk (1085–1112)
• Danišmendovci (1071–1178)
• Dilmaç (1085–1398)
• Dulkadir (1348–1522)
• Eretna (1335–1390)
• Erzinkan (1379–1410)
• Eşref (13. století–1326)
• Germijan (1300–1429)
• Hamidovci (1300–1391)
• Inalovci (1085–1183)
• Chobánovci (1211–1309)
• Kandar (1291–1461)
• Karaman (1250–1487)
• Karası (1296–1357)
• Lâdik (1262–1391)
• Limnie (14.–15. století)
• Mengüjekovci (1072–1277)
• Menteşe (1261–1424)
• Osmanský bejlik (od 1299)
• Teke (1321–1423)
• Ramazánovský bejlik
• Sáhib Atovci (1275–1341)
• Saltukovci (1072–1202)
• Sarukhan (1300–1410)
• Šáhští Arméni (1110–1207)
• Sinopský bejlik (1277–1322)
• Smyrna (1081–1098)
• Tanrıbermiş (1071–1098)