Andrea Sedláčková

Andrea Sedláčková (* 22. února 1967 Praha) je česká režisérka, scenáristka a herečka. Natočila několik celovečerních filmů, řadu televizních filmů pro Českou televizi a několik divácky úspěšných dokumentů. K převážné většině z nich napsala i scénář. Z celovečerních filmů Andrey Sedláčkové jsou zřejmě nejznámější filmy Musím tě svést a Fair Play. Z televizních filmů je nejvýraznější částečně autobiografický cyklus Ze života pubescentky, Můj otec a ostatní muži, Krásný čas, Opravdová láska a Dívka za zrcadlem. Hlavní hrdinku Renátu (od druhého filmu cyklu) ztvárnila Tatiana Vilhelmová.

Andrea Sedláčková
Andrea Sedláčková v roce 2014
Narození	22. února 1967 (58 let) Praha
Bydliště	Praha, Paříž
Národnost	Česká, Francouzská
Vzdělání	FAMU FEMIS
Alma mater	Akademie múzických umění v Praze La Fémis
Povolání	režisérka, scenáristka, herečka, střihačka
Titul	Rytíř Řádu umění a literatury (Francie)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

V letech 1986–1989 studovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V roce 1989 emigrovala do Francie, kde dne 17. listopadu 1989 získala politický azyl.^[1] V letech 1990–1993 studovala režii a střih na FEMIS v Paříži. Ve Francii se živí střihem hraných filmů, kterých odstříhala přes třicítku. V Čechách (na Moravě a ve Slezsku) působí jako scenáristka, režisérka hraných a dokumentárních filmů a publikovala dva romány.

Má dvě děti. Žije střídavě v Praze a v Paříži.^[2]

Filmografie

Herectví

• Muž přes palubu (1980)
• Jen si tak trochu písknout (1980)
• Skleněný dům (1981)
• Třetí patro (1985)
• Bony a klid (1987)
• Pražská 5 (1988)
• Dobrá čtvrť (2005)

Scénář

• Fair Play (2014)

Režie

• Polobotky (1997)
• Intuice (1998)
• Ze života pubescentky (1999)
• Oběti a vrazi (2000)
• Musím tě svést (2002)
• Můj otec a ostatní muži (2003)
• Krásný čas (2006)
• Opravdová láska (2007)
• Rytmus v patách (2009)
• Fair Play (2014)
• Dívka za zrcadlem (2018)
• Backstage (2018)
• Můj otec Antonín Kratochvíl (2020)

Dokument

• Co jste dělali v listopadu? (1994)
• Po schodech paměti (1995)
• Lidé, kteří nás také soudí (1996)
• Poslanecké tance (1997)
• Rychlé starty (1995)
• Život podle Václava Havla (2015)
• Toyen, baronka surrealismu (2023)

Bibliografie

• Moje pařížská revoluce (2014)
• Každý něco tají (2017)
• Téměř nesmrtelná láska (2021)
• Toyen, první dáma surrealismu (2023)

Ocenění

• nominaci na Césara – střih: film Welcome (2009)
• nominace v kategoriích nejlepší režie a scénář na Cenách české filmové kritiky 2014 za film Fair Play
• francouzský Řád umění a literatury v hodnosti rytířky (2021)