Antikultovní hnutí

Termínem antikultovní hnutí se označuje nejednotný proud organizací i jednotlivců, kteří se snaží upozornit na možné nebezpečí nových náboženských hnutí (NNH).^[1]

Vzájemný vztah mezi novými náboženskými hnutími a antikultovním hnutím zkoumá sociologie náboženství.

Za první organizace, které je možné označit za antikultovní hnutí patřily ve Spojených státech působící organizace FREECOG (z anglického Freedom for Children of God) a CAN (Cult Awareness Network). V České republice působí obdobně Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů od roku 1993.

Podle religionisty Dušana Lužného antikultovní hnutí mediálně upozorňují na nebezpečí nových náboženských hnutí a mnohé skupiny antikultovního hnutí se soustředí také na možnost „vysvobození“ členů z negativního vlivu náboženské skupiny. Dále uvádí: „Některé tyto metody, zejména tzv. deprogramování, však hraničí se základními lidskými právy a o jejich oprávněnosti a adekvátnosti lze s velkým úspěchem polemizovat“.^[2]

Historie antikultovních hnutí

První organizace, které by se daly označit za antikultovní, se začaly objevovat v 70. letech 20. století mezi evangelikálními skupinami. Mezi nejvýznamnější patřily FREECOG založené Tedem Patrickem a později CAN^[3] založené Rickem Rossem.

Problematický a protiprávní postoj k NNH se projevil u činnosti organizace CAN, která v případu násilného „deprogramování“ Jasona Scotta utratila většinu prostředků svých dárců za právní pomoc a vyhlásila bankrot. Případ dovedl k osobnímu bankrotu i Ricka Rosse.^[4] V říjnu 1996 zakoupili veškerá práva na provozování obchodního jména CAN scientologové^[5]. Rick Ross později založil webovou stránku s názvem Rick Ross Institute, který čelil další žalobě.^[6]

Z hlediska motivace můžeme v antikultovním hnutí rozlišit:^[7]

• rodičovské iniciativy
• spolky bývalých členů hnutí
• křesťanské apologety
• psychology zaměřené na tzv. kultovní psychopatologii
• právníky usilující o obžalobu náboženských společností
  

a další specializace.

Antikultovní hnutí v Česku

V České republice působí od roku 1993 Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, která je religionisty považována za antikultovní hnutí.^{[3][8][9][10]}

Antikultovní hnutí v Evropě

V Evropské unii působí od roku 1994 organizace FECRIS (francouzsky: Fédération Européenne des Centres de Recherche et d'Information sur le Sectarisme, anglicky: European Federation of Centres of Research and Information on Sectarianism), která vznikla na popud francouzské antikultovní organizace UNDAFI (anglicky: National Union of Associations for the Defence of Family and the Individual)^[11] jako zastřešující pro evropské organizace zkoumající činnost skupin považovaných za kulty.^[12] Od roku 2003 je financována francouzskou vládou.^[13] a v roce 2009 získala dokonce zvláštní konzultativní status ECOSOC (Economic and Social Council) při OSN.^[14] Mezi antikultovní hnutí je organizace FECRIS řazena např. Eileen Barkerovou podle které je založena s účelem zastřešení většího počtu antikultovních skupin^[15], nebo Paulem A. Marshallem, který napsal, že mnoho cult-awareness groups (CAGs) které zkoumají nová náboženská hnutí patří do FECRIS.^[16] Organizace European Coordination for Freedom of Conscience, která je účastnickou organizací Platformy základních práv EU (anglicky: EU Fundamental Rights Platform) vydala v roce 2014 report ohledně FECRIS, popisující rozdíly mezi tím, jak organizace popisuje sama sebe, a co ve skutečnosti dělají a říkají její klíčové osobnosti. Shrnula, že „činnost FECRIS představuje porušení principů respektu a tolerance vůči víře či přesvědčení ... a je v přímém protikladu k principům Evropské úmluvy o lidských právech a dalším mezinárodním nástrojům v oblasti lidských práv“.^[17]

V Rakousku antikultovní hnutí reprezentuje GSK (Gesellschaft gegen Sekten und Kultgefahren), v roce 1992 přejmenované z Asociace pro duševní zdraví (Verein zur Wahrung der geistigen Freiheit), kterou založila psycholožka Brigitte Rollettová 29. září 1977 angažující se v informační kampani proti náboženským menšinám a novým náboženským hnutím.^[18] GSK je deklarovaným členem FECRIS.^[19] Mezi lety 1992 a 2008 bylo GSK financováno zemskou vládou města Vídně.^[18] Další financování z fondů zemské vlády Dolního Rakouska je podle report HRWF netransparentní.^[18]

Projevy antikultovních hnutí

Jedna z prvních vědeckých prací, která se zabývá problematikou antikultovních hnutí, je dílo The New Vigilantes: Deprogrammers, Anti-Cultists and the New Religions od Davida G. Bromleyho a Ansona Shupeho, kteří rozlišují dva možné způsoby přístupů antikultovních hnutí k novým náboženským hnutím. Ty se samozřejmě mohou prolínat a vzájemně doplňovat, jsou to:

1. Náboženský, který pohlíží na nová náboženská hnutí jako na dílo Satana (např. věroučný omyl, který může člověka vést ke zlému).
2. Sekulárně-racionalistický, který zdůrazňuje psychickou manipulaci a újmu, kterou nová náboženská hnutí navozují svým členům.^[20]