Antonín Kern

Antonín Kern, také Anton Körne nebo Franz Anton Kern (12. prosinec 1709 Děčín, 8. červen 1747 Drážďany) byl malíř české národnosti v období pozdního baroka a rokoka, činný v Praze, v severních Čechách a v Drážďanech.

Dvanáctiletý Ježíš mezi učenci

Rinaldo a Armida v kouzelném lese

Jaro a Léto ze Čtyř ročních období

Antonín Kern
Antonín Kern na rytině Jana Balzera
Narození	12. prosince 1709 Děčín České království České království
Úmrtí	8. června 1747 (ve věku 37 let) Drážďany Sasko Sasko
Národnost	česká
Vzdělání	ateliéry: Laurentio Rossi Giovanni Battista Pittoni
Povolání	malíř
Hnutí	pozdní baroko, rokoko
Významná díla	Zvěstování (5)
Mecenáš	August III.
Ovlivněný	Jan Kryštof Liška Petr Brandl
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Narodil se v rodině Antonína Václava Kerna, městského syndika a písaře v Děčíně, a jeho manželky Anny Markéty. Měl staršího bratra Benedikta (1704-1777), který byl rovněž malířem, a také restaurátorem. Absolvoval nižší gymnázium u jezuitů v Bohosudově a ve 13 letech ho otec odvezl do ateliéru saského dvorního malíře Laurentia Rossiho v Drážďanech, aby se vyučil malířem. Po jednoročním školení odejel se svým učitelem do Benátek, kde se jeho druhým učitelem malby stal Giovanni Battista Pittoni. Antonín u něj zůstal sedm let a poté se stal členem Akademie umění v Benátkách. S bratrem svého prvního učitele, Venturou Rossim, se vrátil zpět do Čech. V roce 1735 se dal zapsat jako student (s profesí:malíř) do matriky filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Do Drážďan byl povolán roku 1738 na svatbu saské princezny Marie Amálie s neapolským králem Karlem III. Kromě jiných zakázek tam dělal skicy pro oltář a nástropní malby katolického dvorního kostela. V roce 1738 obdržel od saského kurfiřta a polského krále Augusta III. grant na cestu do Říma, pravděpodobně spojený s pobytem u tamního malíře Francesca Trevisaniho.

V Drážďanech byl v roce 1741 jmenován dvorním malířem a sedm let (až do své předčasné smrti) pracoval na dvorních i soukromých zakázkách.

Dílo

Raná tvorba 1730-1733

Jeho raná díla se vyznačují závislostí na Pittonim:

• „Dvanáctiletý Ježíš mezi učenci“ 1730 (Norimberk, Germanisches Nationalmuseum)
• „Klanění pastýřů“, 1730 (soukromá sbírka Bologna)
• „Oběť Kristova“ (Muzeum umění Baltimore)
• „Vraždění betlémských neviňátek“ (Muzeum narodowe, Varšava)

Praha a severní Čechy 1734-1738

Po návratu z Benátek tvořil v Praze pod vlivem malířů Jana Kryštofa Lišky a Petra Brandla, mimo jiné oltářní obrazy pro Loretu a strahovský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Historické a mytologické scény si u něj objednával hrabě Černín.

• „Rinaldo a Armida v kouzelném lese“ (Galerie Städel, Frankfurt nad Mohanem)
• „Panna Marie trůnící mezi svatými Antonínem, Janem Nepomuckým, Václavem a Markétou“ (Praha, Národní galerie)
• „Svatý Norbert a svatý Augustin“ (Strahov)
• „Svatá Apoléna a svatá Háta“ (Kostel Narození Páně, Loreta, Praha)
• „Svatý Jan Evangelista na Patmu“ (Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oseku)
• „Svatá rodina“ (Krajské muzeum Teplice)
• „Lot se svými dcerami“ (dvě varianty: Augsburg, Städtische Kunstsammlung; Innsbruck, Ferdinandeum)
• „Obětování Polyxeny“ (GVU Litoměřice)

Drážďany 1738-1747

V roce 1741 byl jmenován dvorním malířem saského kurfiřta v Drážďanech. Mezinárodní prostředí rozhodujícím způsobem určilo poslední fázi jeho malířského vývoje. Místo barokního historismu raných děl nyní mytologii užíval jako pouhou záminku k ilustraci přírody a k idylám. Hlavní díla:

• „Starověká obětní scéna“ (Vídeň, Österreichische galerie)
• protějškové scény „Venuše a Ceres“ a „Diana a Bacchus“ (Norimberk, Germanisches Nationalmuseum).
• protějškové obrazy „Jaro a Léto, „Podzim a Zima“ v cyklu „Čtyři roční období“, 1747 (Ermitáž, Petrohrad)

Význam

Podle Kláry Garasové reprezentační lyrické pojetí Kernových figur ukazuje malíře jako průkopníka nového formálního jazyka, nejstaršího a nejvýraznějšího představitele rokokové malby ve střední Evropě.^[1]