Antonín Pulpán

Antonín Pulpán (17. února 1910 Slatiňany – 12. září 1942 Berlín–Plötzensee)^[1][2] byl obchodníkem a od roku 1935 důstojníkem v prvorepublikové československé armádě. Po nastolení protektorátu se poručík Antonín Pulpán zapojil do protiněmeckého odporu v řadách ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (regionální východočeská organizace působící na Pardubicku), kde měl na starosti zpravodajské úkoly jakož i diverzní a sabotážní činnost.

Antonín Pulpán
Narození	17. února 1910 Slatiňany; Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. září 1942 (ve věku 32 let) Berlín–Plötzensee; Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	popraven oběšením
Povolání	obchodník, voják z povolání (důstojník)
Zaměstnavatel	prvorepubliková československá armáda
Znám jako	„Formánek“ (nebo „cukrář Formánek“)
Titul	poručík
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Před nastolením protektorátu

Akciový pivovar Pernštejn v Pardubicích na dobovém snímku

Antonín Pulpán se narodil 17. února 1910 ve Slatiňanech a až do roku 1935 pracoval jako obchodník. V roce 1935 vstoupil do řad vojáků z povolání v prvorepublikové československé armádě.^[3] Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska (vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava dne 15. března 1939) byla armáda rozpuštěna, vojáci z povolání (důstojníci) byli postupně během jara a léta 1939 umisťováni na různá civilní místa po celém teritoriu protektorátu. Antonín Pulpán byl deaktivován v hodnosti poručíka a pracoval jako zaměstnanec akciového pivovaru Pernštejn v Pardubicích.^[3]

V řadách regionální Obrany národa

Na podzim 1939 Pulpána jeho známý ze školních let a poštovní úředník získal pro práci v regionálním štábu pardubické vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON).^[3] Jednalo se o první garnituru regionální (krajské) ilegální struktury, která měla za úkol zbudovat utajenou (podzemní) armádu^[3] připravenou k případnému ozbrojenému vystoupení proti německým okupantům a jejich přisluhovačům. Dalším úkolem této krajské pardubické ON bylo shromažďování lokálních zpravodajských informací (a jejich předávání do centra ON a odtud mimo protektorát), „podkopávání“ (diverzní činnost) místní německé zbrojní (chemické) výroby a sabotování přesunů (především po železnici) vojenského materiálu po regionu Pardubicka. (Krajskému velitelství ON Pardubice velel plukovník Josefu Taclovi a na Krajském velitelství ON Pardubice působil také štábní kapitán generálního štábu Zdeněk Tvrz.)

Pardubičtí „cukráři“

Poručík Antonín Pulpán vystupoval v materiálech gestapa jako „Formánek“ (nebo „cukrář Formánek“) a patřil mezi pardubické „cukráře“, jejichž celá skupina čítala celkem čtyři osoby. Byl to velitel „cukrářů“ štábní kapitán Jaroslav Skutil; jeho zástupce poručík Antonín Pulpán; Skutilův kolega, poštovní úředník Josef Šiler a železničář Evžen Zörkler.^[4] Úkolem „cukrářů“ byla tzv. „špinavá práce“ (sabotážní akce v továrnách, kladení nástražných výbušnin na železnici, fyzická likvidace nepohodlných osob, což byli lidé napomáhající aktivně protektorátnímu režimu především udavačstvím, apod.)^[3] Antonín Pulpán absolvoval několik cest do pražského ústředí Obrany národa, kde od svých nadřízených kolegů dostával průběžné pokyny k činnosti v regionu a předával jim informace o dění na Pardubicku.^[3] Od podzimu 1939 se Pulpán několikrát setkal i s majitelem lékárny Gustavem Coufalem z Chrudimi, s nímž jednal o možnostech obstarání zbraní pro potřeby ON.^[3]

• Pulpánovi spolupracovníci v odboji
• 
  plukovník Josef Tacl
• 
  štábní kapitán Zdeněk Tvrz
• 
  štábní kapitán Jaroslav Skutil
• 
  majitel lékárny v Chrudimi Gustav Coufal

Likvidace první garnitury ON

Ve dvou zatýkacích vlnách (na podzim 1939 a v únoru 1940) došlo prakticky k rozbití ON a zničení tzv. první garnitury ON. U některých zatčených funkcionářů našlo gestapo dokonce jmenné seznamy příslušníků velení a jednotek, což mělo za následek další zatýkání. Zatčení funkcionáři ON byli internováni v koncentračních táborech. Funkcionáři, kteří unikli zatčení, přešli buď do hluboké ilegality nebo odešli do emigrace.

Před zatýkací vlnou gestapa, která proběhla v řadách Obrany národa v únoru 1940, se Antonín Pulpán ukryl a vyhnul se tak polapení.^[4] Po odchodu velitele cukrářů Jaroslava Skutila mimo protektorát převzal poručík Antonín Pulpán pomyslné žezlo „cukrářského velitele“. (Skutil únorovému zatýkání v roce 1940 také unikl a to včasným odchodem do exilu, kde se v Anglii připojil k RAF).^[4]

Chemické továrny

Po zničení první garnitury ON německými represivními složkami byl Antonín Pulpán pověřen Janem Peterou prací na obnově (znovuvýstavbě) rozbité východočeské organizace Obrana národa.^[4] Hlavní snahou Pulpána byl ale především „zpravodajský průnik“ do strategických podniků Synthesie (chemická firma sídlící v Pardubicích v části Semtín) a Explosie^{[p. 1]} (od roku 1921 výrobce výbušnin), kde pomocí kontaktu (Karel Zikuda) získal Pulpán pro Peteru údaje o poloze semtínských továren, což bylo zajímavé především pro případné jejich spojenecké (anglické) bombardování. Pulpán se podílel i na tvorbě nákresu (plánku v měřítku 1 : 75000) s vyznačením pozice objektů Fantových závodů.^{[4][p. 2]}

Zatčení, odsouzení, ...

Do svého zatčení tak Pulpán stačil vytvořit jen zcela malou (několik lidí čítající) síť ON a s jeho zatčením tím působení ON v pardubické oblasti definitivně skončilo.^[4] Antonín Pulpán byl zatčen gestapem 29. listopadu 1940,^[3] za svoji protiříšskou činnost (příprava k velezradě, napomáhání a nadržování nepříteli, zemězrada) byl dne 22. dubna 1942 odsouzen I. senátem Lidového soudního dvora (Volksgerichtshof) k trestu smrti a k trvalé ztrátě občanských čestných práv.^[3][5] Rozsudek byl vykonán 12. září 1942 ráno, kdy byl (spolu s chrudimským lékárníkem Gustavem Coufalem, ten byl sťat gilotinou) zavražděn oběšením ve věznici v Berlíně–Plötzensee.^[3]

Připomínka

Pamětní deska v přízemí pivovaru Pernštejn v Pardubicích

V přízemí pivovaru Pernštejn (Palackého třída, Pardubice) je umístěna pamětní deska věnovaná památce Antonína Pulpána.^[5] Na Pamětní desce je nápis:^[5] PAMÁTCE NEOHROŽENÉMU VLASTENCI A MUČEDNÍKU / PORUČÍKU ANTONÍNU PŮLPÁNOVI, / PRŮKOPNÍKU NÁRODNÍHO ODBOJE NA PARDUBICKU. / PADL KATANSKOU RUKOU NĚMECKÝCH VRAHŮ DNE 12. / ZÁŘÍ 1942 V BERLÍNĚ. / VĚNUJÍ SPOLUZAMĚSTNANCI.^[5]