Antonius Divitis

vlámský hudební skladatel From Wikipedia, the free encyclopedia

Remove ads

Antonius Divitis (též Anthonius Rycke nebo Anthoine Le Riche – „Bohatý“) (kolem 1470? Lovaň – kolem 1530?) byl vlámský renesanční hudební skladatel. Jeho dílo tvoří důležitý milník ve vývoji parodické mše.

Stručná fakta Základní informace, Narození ...
Remove ads

Život

Antonius Divitis se narodil okolo roku 1470 v Lovani ve Vlámsku. První záznam o jeho osobě se objevuje v roku 1501 v Bruggách, kde byl učitelem zpěvu a sbormistrem chlapeckého sboru v kostele sv. Donaciána. Koncem roku 1501 byl vysvěcen na kněze. Podobnou hudební funkci zaujal později v katedrále sv. Rumbolda v Mechelenu. Upadl do dluhů a zřejmě z obavy před kontrolou účtů Mechelen v roce 1505 urychleně opustil.

Ke konci roku byl zpěvákem v kapele Filipa Sličného se kterým odešel do Španělska. U španělského dvora zůstal i po smrti Filipa a působil u jeho vdovy Johany Šílené. V roce 1508 byla kapela rozpuštěna.

Divitis opustil Španělsko a vrátil se do severní Evropy. Dalším jeho zdokumentovaným angažmá bylo místo pěveckého mistra u bretaňské vévodkyně Anny Bretaňské. Po její smrti v roce 1514 absorboval většinu jejích hudebníků včetně Divitia francouzský královský dvůr. U dvora zůstal nejméně do roku 1525, kdy byl král František I. Francouzský poražen v bitvě u Pavie. Po tomto datu není o osudech skladatele nic známo. K roku 1534 je zmiňován jako zesnulý, ale mohl zemřít i několik let před tímto letopočtem.

Remove ads

Dílo

Divitiovy skladby známe převážně ze sbírek, které byly publikovány v roce 1514 a 1549. Dochované Divitiovo dílo zahrnuje mše, moteta, Magnificat a písně. Tři jeho mše jsou psány technikou parodické mše. Jsou jedny z prvních mší, kdy byla technika citací částí mší i jiných autorů použita a Divitius se tak zasloužil o rozvoj tohoto žánru. Parodické mše byly pak v 16. století velmi oblíbené.

  • Čtyřhlasá mše Gaude Barbara (knihovna v Cambray)
  • Šestihlasé Credo (královská knihovna Mnichov)
  • Mše Quern dicunt homines (publikovaná ve sbírce vydané Pierrem Attaignantem v Paříži)
  • Moteto Gloria laus (publikovaná ve sbírce vydané Pierrem Attaignantem v Paříži)
  • Moteto Desolatorum consolator (vydal Petrucci ve sbírce Motetti della corona, Benátky, 1514).
  • Tříhlasá moteta ve sbírce Trium vocum cantiones centum, Petreius, Norimberk, 1540).
  • Ista est speciosa (ve sbírce Bicinia Gallica, Latina, Germanica, etc., Rhaw, Wittenberg).
  • Dvě písně publikované pod jménem Le Riche (ve sbírce Des plus excellentes chansons, Nicolas Duchemin, 1551)
Remove ads

Literatura

  • Gustave Reese: Music in the Renaissance. New York, W.W. Norton & Co., 1954. ISBN 0-393-09530-4
  • Daniel Glowotz, Jürgen Heidrich, Andrea Ammendola: Polyphone Messen im 15. und 16. Jahrhundert: Funktion, Kontext, Symbol. Vandenhoeck & Ruprecht, 7. 3. 2012
  • B. A. Nugent: Renaissance 94, Antonius Divitis: Collected Works. A-R Editions, Inc. (1993)

Externí odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads