Aproximantní souhláska

Aproximanta (česky přibližná souhláska) je v artikulační fonetice typ souhlásky, u které zvuk při řeči vzniká přiblížením dvou orgánů artikulačního ústrojí (artikulátorů), které je menší než u frikativ, ale těsnější než u samohlásek. Aproximanty jsou velmi podobné samohláskám, jen jazyk se v cílové pozici artikulace drží velmi krátkou dobu (při prodloužení výslovnosti by vznikla samohláska). Většina zvuku aproximantů je tónového charakteru, podobně jako u samohlásek.

V češtině je aproximanta j, v angličtině např. w (ve slovech where, how), tutéž výslovnost má obecně polské ł (jevištní zde má tvrdé L jako v ruštině).

V některých jazycích se za aproximanty mohou považovat i různé typy L – (laterální aproximanty). Rovněž do aproximant patří skupiny tzv. polosouhlásek (neboli klouzavých souhlásek) a tzv. tekutých souhlásek (zahrnujících rhotické souhlásky a laterální proximanty).

Externí odkazy

• Prof. PhDr. Marie Krčmová - Fonetika (MU Brno)

Portály: Jazyk